V preferencích nic nového
Pozoruhodný je jistě velký náskok opoziční ODS. Čtyřicetiprocentní podpora je nejspíš rekordní vůbec v historii průzkumů preferencí této strany. Ukazuje se, že mírně populistická a často velmi ostrá rétorika politiků ODS slaví své úspěchy. Zároveň je ale nutné dodat, že ta sama by k tak velkému úspěchu nestačila, stejně tak je nutné vytvořit dobrý dojem, že opoziční strana by vládla lépe než současná vláda. Také to se ODS daří, byť možná mimoděk, ani ona, pokud by byla ve vládě, by se jen stěží vyhnula šetření a reformním opatřením, které jsou nejspíš hlavním důvodem poklesu popularity vládních stran.
Na ODS jako na stranu klade tento trend značnou odpovědnost, zejména co se týče budování své struktury a zázemí pro převzetí vlády. Straně, o které naznačují dlouhodobě volební průzkumy, že může vyhrát příští volby, by se nemělo stát, že na poslední chvíli bude shánět důvěryhodné a odborně fundované politiky na důležité funkce.
Chvályhodné je v tomto smyslu dlouhodobé fungování stínové vlády této strany. Její voličové by se měli dozvědět její alternativní recepty. I když mnozí členové stínové vlády jsou velmi viditelní a pracují na materiálech, o jiných příliš slyšet není. ODS se tak často stává stranou pouze několika málo témat, v poslední době to pohříchu bývá hlavně téma evropské integrace a jejího skeptického hlasu v tomto procesu. Něco takového si ale může dovolit spíše menší strana, která nepřesahuje deset procent preferencí, obraz velké strany by měl být komplexnější. Celkové fungování stínové vlády je proto v tomto kontextu spíše nedostatečné.
Na druhém místě se v poslední době stále častěji objevují komunisté z KSČM. Tato strana dosahuje permanentně kolem dvaceti procent preferencí a předbíhá tak ČSSD, která v posledním průzkumu agentury STEM získala 17 procent. Tento jev zůstává velmi neblahým. Znamená totiž, že lídrem na levé části politického spektra už není ČSSD, ale musí se o toto místo přinejmenším dělit. Je to důsledek ne zcela normálního politického uspořádání, kdy je KSČM, jako radikální levicová síla, v podstatě v opozici proti levicové vládě. Problémem ale stále zůstává komunisticko-totalitní minulost KSČM, kvůli které s ní nechtějí demokratické strany nic mít a jejího vlivu využívají maximálně účelově.
Ukazuje se ale, že v nejbližší budoucnosti bude třeba přinejmenším diskutovat o dalších postavení KSČM na politické scéně. Už kvůli tomu, že i v této straně existují mnohé proudy, od čistě stalinistických až po liberálně levicové. Podpořit ty druhé by mělo být v zájmu demokratických sil, protože to by mohlo znamenat určité narovnání politických poměrů. Situace, kdy stále větší část českého politického potenciálu se utopí v neproduktivním segmentu, není dlouhodobě udržitelná.
Vládní ČSSD si ale nestojí úplně špatně, když uvážíme, do kolika trpkých jablek donutila už své voliče kousnout. Rozhodně je možné říci, že jde o velmi stabilní podporu, záleží ovšem na tom, jak se podaří vysvětlit další reformní opatření, která čekají vládu pod vedením sociálních demokratů i v tomto roce. Zatím to nikdy nebyla žádná sláva, ale zdá se, že se situace v tomto směru přece jen zlepšuje. ČSSD rozhodně zůstane hlavním hráčem na politické scéně, s tím ovšem, že dosavadní uspořádání už nebude nejspíš možné po volbách za dva roky udržet. Bude proto nutné hledat nové koalice a je docela možné, že jistá část KSČM by v tom mohla hrát svou roli.
Preference KDU-ČSL se drží kolem osmi procent a je to jen důkazem, že tato tradiční strana své příznivce neztrácí v jakékoli vládě, ale zároveň je bohužel ani nezískává. Dlouholetá snaha o jisté otevření a ovládnutí prostoru napravo od politického středu po vzoru rakouských lidovců či německých křesťanských demokratů se nedaří a nevypadá to, že se tak začne dařit i s novým vedením.
Poslední nezanedbatelnou vládní i parlamentní stranou je Unie svobody, která by nyní získala kolem tří procent, u ní se ovšem dlouhodobě zdá, že už nebude schopna do politického vývoje nějak zasáhnout, protože svou účastí v levicové vládě poněkud ztratila svou původní tvář a novou se jí hledat nedaří. Je proto velmi pravděpodobné, že její úlohu středopravé strany brzy převezme nějaká jiná formace, která ovšem pravděpodobně vznikne až těsně před volbami. Historie takových středopravých stran nás totiž poučuje, že je daleko lehčí podporu rychle získat, protože poptávka existuje, ale je téměř nemožné si ji udržet.
