Ve středu začne svátek světel Chanuka
Na tuto středu připadá datum 25. kislevu roku 5774 židovského kalendáře. To znamená, že začne Chanuka, tedy „svátek světel“, který Židé oslavují společně s ostatními. A proč se vlastně tento osmidenní svátek slaví?
Slaví se v zimě, velkou úlohu v něm hraje světlo a svíčky, děti dostávají dárky a všichni se dosyta najedí. Řeč není o Vánocích, nýbrž o svátku Chanuka. Přesto si mnozí lidé oba svátky spojují, například považují Chanuku za jakési „židovské Vánoce“.
Vánoce však jsou připomínkou narození Ježíše coby Spasitele, tedy specificky křesťanské události. Chanuka, jen o necelé dvě staletí starší svátek, se vztahuje k politicko-náboženským a vojenským událostem židovského společenství 2. století před naším letopočtem. Židé se tehdy pod vedením Makabejců osvobodili zpod cizího útlaku a obnovili svou národní i náboženskou svobodu.
Určité spojení mezi Vánocemi a Chanukou tu však přece je. Oba svátky spadají do první fáze zimy, kdy lidé přicházejí o světlo i teplo. Důležitým námětem proto není jen duchovní světlo, ale také to obyčejné viditelné, které to vyšší, spirituální symbolizuje. Křesťanství hovoří třeba o betlémské hvězdě, Ježíš o sobě v evangeliu mluví jako o „světle“ nebo se zapalují svíce na stromečku. Svátek Chanuka se však světla týká ještě mnohem bezprostředněji.
Podle židovské tradice zmínění Makabejští před téměř 2200 lety dobyli Jeruzalém. V Chrámu, znesvěceném pohany, zapálili posvátnou svítilnu, jejíž olej měl vydržet jen jediný den. Místo toho svítil dní osm, než byl připraven nový olej. Svátek Chanuka proto připomíná nejen vojenské vítězství, ale také tento zázrak, který se při znovuzasvěcení Chrámu odehrál. Proto se o Chanuce zapaluje po osm dní speciální svícen, přičemž každý den hoří o jednu svíci navíc, světla tedy přibývá, i když sluce svítí stále méně.
Chanuka je jeden z nejznámějších židovských svátků, i když je paradoxně mnohem méně důležitým svátkem než některé jiné, jako je židovský Nový rok a Den smíření. Na rozdíl od těchto svátků je Chanuka obdobím, které židé záměrně sdílí s ostatními. Tradičně se svícny stavěly za okny tak, aby je každý mohl vidět a radovat se z jejich světla. V novější době se dokonce v mnoha zemích vyvinul zvyk stavět velký i několikametrový svícen na některém veřejném místě, například v Praze na Palachově náměstí.
Skutečnost, že Chanuku Židé často slavili jakožto menšina uprostřed křesťanské většiny, vedla k zajímavému prolínání obou svátků. Zvyk stavět svítilny za okno, rozšířený i u nás, může mít inspiraci právě v chanukových zvycích. Ještě větší vliv však měly Vánoce na Chanuku, zejména prostřednictvím dětí. Židovští rodiče neodolali, a začali o Chanuce dávat svým dětem dárky. Rozšířilo se také posílání chanukových přání a další obyčeje, připomínající zvyklosti spojené s vánočním obdobím.
Prolínání obou může někomu připadat nevhodné z věroučných důvodů, ale také je to jeden z nejhezčích příkladů soužití dvou starobylých tradic. Ty ale vlastně obě pocházejí ze stejné krajiny a jejich dějiště jsou od sebe vzdálené jen pár kilometrů.
