Ve Švédsku vyhrála pravice

Místní noviny hovoří o tom, že se sociální demokracie úplně vyčerpala a že její předseda Persson a brzy bývalý premiér byl "příliš lačný po moci." Asi tomu tak bude, protože podle posledních předvolebních průzkumů 94 procent obyvatel Švédska se cítí spokojeně a myslí si, že se jim vede dobře. Na Světové mapě štěstí, která zkoumá spokojenost obyvatelstva ve 178 zemích, zaujímá Švédsko sedmé místo.

Tomu všemu lze ještě rozumět, problém je - jak na to upozorňuje například Der Spigel ve vydání z minulého týdne - že konzervativci se dostali k moci díky tomu, že se prezentovali jako lepší soudruzi, než sociální demokracie.

Šéf švédských konzervativců jednačtyřicetiletý Fredrik Reinfeld je v očích neoliberálů považován za předsedu nové strany práce, zatímco sociální demokraté jsou představitelé téhož hnutí jen se starým kabátem. Pravda ale je, že právě s touto taktikou vyhrál volby. Je založená na paradoxu: Nasliboval dodatečné sociální výhody ve výši 1,2 miliardy eur, kratší pracovní dobu, víc peněz pro alternativní energie, společnost, která bude vstřícnější k dětem. Volby tedy vyhrál tím, že sociálním demokratům odcizil stará a tradiční témata.

Rozhodně nový premiér neplánuje masovou privatizaci státního majetku, ale naopak jeho cílem je nadále sociální stát, který chce pouze vylepšit tím, že nabídne občanům spíše než sociální dávky více pracovních míst. Říká: Švédsko potřebuje politiku pracovních míst namísto politiky sociálních jistot.

Vítězství konzervativců, tedy aliance měšťanských stran složených z konzervativců, liberálů, křesťanských demokratů a strany Centrum, je považováno za malý puč. Švédský odcházející premiér sedmapadesátiletý Göran Persson je vedle luxemburského Jeana-Claude Junckera nejdéle sloužícím předsedou vlády. Rovněž je posledním sociálním demokratem vedle Schrödera, Blaira a Jospina, který se dal na tzv. třetí cestu.

Muž, který ho má vystřídat, pan Reinfeld je o víc než patnáct let mladší a je hospodářským teoretikem. Na špičku strany se dostal v roce 2003 a jako prvnímu se mu podařilo sjednotit všechny měšťanské strany. Tvrdí se o něm, že má silné charisma a je schopen prosadit cokoliv. O změně kurzu přesvědčil i neoliberální křídlo své strany. Kdyby se mu to nepodařilo a začal by útočit na sociální výhody, určitě by ve Švédsku nemohl nikdy vyhrát.

Nezaměstnaným mladým lidem do 24 let slíbil před volbami garanci, že do padesáti dnů budou mít práci. Tímto krokem zřejmě přitáhl k urnám mladé nezaměstnané lidi a to mu jistě také pomohlo.

Jediný škraloup, který na novém vétězství konzervativců ulpívá, je odhalení sociálních demokratů, že jeden vysoce postavený funkcionář liberálů se dokázal nabourat do komputerové sítě sociálních demokratů a tak konzervativci byli předem detailně informováni o každém strategickém kroku svého protivníka. Kvůli tomu muselo několik funkcionářů odstoupit, státní zástupce provádí vyšetřování a sociální demokraci hovoří o švédském Watergate.

Noviny zároveň píší o velkých úspěších jeho ženy, starostky města Täby, které je vzdálené asi hodinu od Stockholmu. Dobrých výsledků, ale tato pohledná devětatřicetiletá dáma dosáhla právě opačnou politikou, než s jakou šel do voleb její manžel. Ve městě, kterému starostuje, zprivatizovala od jeslí a školek až po nemocnice úplně všechno, a díky tomu začalo město prosperovat.

V půdorysu tohoto problému je nejspíš cítit i hlavní problém dnešní politiky v celé Evropě: Volby se dají vyhrát jen sliby sociálních jistot, zatímco prosperitu zaručuje pouze racionální privátní sféra.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .