Ve válce lidé umírají na nedostatek péče po operaci. S tímhle radí Lékaři bez hranic, říká chirurg

Zároveň zdůrazňuje, že i ve válečných zónách je třeba léčit onemocnění, která jsou pro pacienty stejně devastující, jako jsou válečná zranění – cukrovka, hypertenze a další chronická onemocnění.

Čtěte také

Edward Lucas: Invaze na Ukrajinu nám otevřela oči. Němci už ale zase upadají do spánku

„Tyto tiché zabijáky nemá kdo léčit, nebo na to nejsou léky. Takže Lékaři bez hranic pomáhají nejenom ve školení místních chirurgů v traumatologii,“ přibližuje s tím, že v zemi působí chirurgové se zkušenostmi ze západních armád.

Trachta během misí zažil ostřelování nemocnic ve Středoafrické republice a v Sýrii, někdy také bylo třeba operovat v improvizovaných podmínkách: „V Sýrii to bylo ve slepičí farmě, kde se udělaly rychle přepážky ze dřeva, z nějakých plachet. A v tom jsme nějakým způsobem operovali.“

Válečná medicína jde dělat i s jednoduchými nástroji. Používáte to, co máte.
Jan Trachta

Ne vždy je také k dispozici veškerý potřebný zdravotnický materiál. Jeho syrští kolegové prý měli zkušenosti s prováděním císařských řezů či amputací bez jakékoliv anestezie.

„Musíte začít improvizovat, používat škrtidla. Používáte to, co máte. Válečná medicína jde dělat i s jednoduchými nástroji,“ konstatuje.

Adaptace na válku

Trachta přiznává, že některé zákroky jsou nepříjemné a traumatizující i pro samotné lékaře.

„Nejste tam od toho, abyste se znechucoval nad tím, že lidské tělo je maso a krev, nebo abyste se dojímal nad svými pocity lítosti. Naučit se odložit své pocity stranou je náročné, ale jde to. A pak už záleží na vašich schopnostech si poradit s kritickými poraněními.“

Pacienti často neumírají na stole, ale až po operaci, protože organismus je vyčerpaný a nedostane se mu odpovídající intenzivní péče.
Jan Trachta

Chirurgové, kteří jsou v dobách míru zvyklí na svou specializaci a plánované operace, musí ve válce změnit své postupy. Je nutné zkrátit operační výkony a dělat jen ty život zachraňující, protože zpravidla není dostatek lůžek na jednotkách pooperační a intenzivní péče.

Čtěte také

Trachta z Lékařů bez hranic: Misi jsme dohodli i s Tálibánem, ale s Rusy? Cíleně útočí na nemocnice

„Pacienti často neumírají na stole, ale mnohem častěji po operaci, protože ten organismus je vyčerpaný a nedostane se mu té odpovídající intenzivní péče. A toto aby vám někdo řekl, tak tam je důležitá přítomnost Lékařů bez hranic,“ vysvětluje Trachta.

V této souvislosti uvádí příklad britského lékaře Davida Notta, který uspořádal dvanáctihodinové on-line školení pro stovky ukrajinských chirurgů, jenž jinak pořádá v Londýně a trvá pět dní.

Operace na dálku

Britský expert také na dálku poradil svému ukrajinskému kolegovi, jak postupovat pro záchranu těžce zraněné nohy, a to na základě zaslané fotografie. S tím má zkušenost i Trachta, který podle svých slov zhruba jednou týdně konzultuje případy dětských pacientů.

Čtěte také

V Mariupolu je humanitární katastrofa. Chceme pomoct, říká Alex Wade z Lékařů bez hranic

„V dnešní době online komunikace a dostupného internetu i ve válečných zónách by to nemělo nikoho překvapovat,“ zdůrazňuje s tím, že Lékaři bez hranic provozují projekt telemedicíny, který funguje už pátým rokem.

Uvádí také příklad syrského Aleppa, kde se v podzemí nacházely jednotky intenzivní péče a o pacienty se starala třeba jediná sestra. Na každého z nich a jeho monitor byla nastavená kamera a obraz se přenášel do New Yorku, odkud naturalizovaní syrští lékaři říkali, co má dělat.

„Takže i takovou podobu může mít válečná medicína – řízená z New Yorku,“ uzavírá.

Jak si Lékaři bez hranic zachovávají neutralitu ve válečných konfliktech? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.