Velké malé zprávy 25. května 2006

Němci si museli počkat dlouhých 170 let, než se k nim do volné přírody vrátil medvěd. Přišel sám z Rakouska, hranici s Německem překročil minulý týden a v~bavorských Alpách se, jak se zdá, rychle zabydlel. Během prvních dnů stačil v Garmisch-Partenkirchenu roztrhat sedm ovcí a zpustošit včelí úl. Přesto se mu podle internetové verze BBC dostalo vřelého přijetí. Bavorský ministr životního prostředí řekl, že medvěd je v Německu vítaný a že se ho lidé nemusí bát.

Podle rakouských ekologů, kteří pohyb medvěda sledují, je málo pravděpodobné, že zaútočí na člověka. Němečtí myslivci se nicméně bojí, že obrovská šelma napáchá škody na tamních farmách. Prozatím si ale může dělat, co chce. Jedinou nepříjemností, která ho v nejbližší době čeká, je odchyt a krátká anestesie. Musí ho totiž prohlédnout veterináři. Pak ho zase pustí do přírody. Poslední medvěd žijící v německých lesích byl zastřelen v roce 1835.

Minipumpička, velká naděje pro pacienty s těžkou srdeční chorobou. Tak nadepisuje svůj příspěvek do Velkých malých zpráv o velkém úspěchu výzkumníků vídeňské lékařské univerzity naše zpravodajka v Rakousku Marie Woodhamsová.

Woodhamsová: Vídenští odborníci implantovali poprvé na světě novou minipumpičku pro funkci srdce. Dostal ji osmačtyřicetiletý pacient, který by jinak měl před sebou 10 měsíců života. Dnes, osm týdnů po operaci se těší dobrému zdravotnímu stavu. Profesor Wieselthale z oddělení srdeční chirurgie AKH vídeňské nemocnice považuje pumpičku za obrovský pokrok v medicíně právě v době, kdy rapidně přibývá onemocnění srdce.

Tato technická pomůcka slouží buď pro překlenutí doby čekání na transplantaci srdce, nebo ji může plně nahradit. Pumpička je extrémně malá a vydrží v těle 5 až 10 let. Voperovat ji lze i dětem. Zvláště velký význam má jako alternativa transplantace srdce, neboť tak odpadá obvyklá doživotní závislost pacientů na lécích se značnými vedlejšími účinky. Podle deníku Die Presse má minipumpička pouze jedinou nevýhodu. Pacient musí s sebou neustále nosit baterii, což se dá ale chápat jako daň z daru života.

Rybáři z malého sibiřského města Novoselovo se tento týden pochlubili kuriózním úlovkem. Na dně jezera, které vytvořily záplavy, našli po opadnutí vody neporušenou kostru mamuta. Jde o ojedinělý nález, protože ostatky pradávných živočichů jsou většinou rozmetány po obrovských plochách a jen málokdy se podaří najít všechny kosti uhynulého zvířete najednou.

Archeologové ale nemají důvod k radosti. Kosti mamuta zůstanou tam, kde jsou. Muzeum v Novoselově totiž podle jeho ředitele Alexandra Kerajeva nemá nástroje ani peníze na vyzvednutí kostry. Jak řekl BBC, pokud to dobře dopadne, skončí v muzeu alespoň část mamutích kostí.

Sibiřská zmrzlá půda skrývá bohaté zásoby ostatků dávno uhynulých živočichů a vědci doufají, že své poklady odhalí v příštích letech díky globálnímu oteplování. Mamut, kterého vydala Sibiř teď, zemřel asi v 50 letech a jeho kostra mohla ležet pod zemí až půldruhého milionu let.