Veselý hřbitov v Rumunsku je místem, kde se i smrt zdá být krásnou
Může být hřbitov veselý? Spojení těchto slov zní našim uším velmi prapodivně, ale v Rumunsku Veselý hřbitov opravdu existuje a dokonce je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Leží pod vrcholky Karpat na severu Rumunska nedaleko hranic s Ukrajinou a jeden z návštěvníků o něm napsal: „Život je krásný, velmi krásný! Ale tady se i smrt zdá být krásnou...“ A protože začátek listopadu je tradičně obdobím vzpomínání na zesnulé, k návštěvě tohoto zajímavého hřbitova Vás nyní zveme.
Stovky dřevěných křížů s dominantní modrou barvou a pestrými portréty zesnulých v lidovém stylu najdeme na Veselém hřbitově v rumunské vesnici Săpânţa v Maramureši. Každý zesnulý je na svém dřevěném pomníčku zobrazen s tím, co ho nejvíc charakterizuje – většinou je to povolání, nějaká záliba nebo způsob smrti. Takže na křížích vidíme pastýře, přadleny, hospodyně, truhláře i horníky, řidiče aut, traktorů či kamionů, opraváře televizí, vojáky i kněze, stejně tak jako pijana, tchyni nebo funkcionáře komunistické strany.
V budově uprostřed hřbitova jsem zastihla pána, který dřevěné náhrobky opravuje. Představil se mi jako Viorel Pop Tincu.
„V roce 1935 zasadil tvůrce Veselého hřbitově v obci Săpânţa první kříž. Tvůrce žil do roku 1977 a dožil se 69 let. Jeho následovníkem je teď Dumitru Pop Tincu, můj bratr, který po něm tuto práci převzal a žije v jeho pamětním domě. Hřbitov je zapsán na seznamu UNESCO. Tady na hřbitově probíhá pouze rekonstrukce křížů, nové kříže se vyrábějí v pamětním domě tvůrce.“
Tvůrce unikátního hřbitova se jmenoval Ion Stan Pătraş a byl známým sochařem, malířem a lidovým básníkem.
„Když Veselý hřbitov vznikal a tvůrce vyřezal první kříže, udělal je přesně podle starého modelu. Teprve později, po několika letech, začal dělat o něco humornější kříže. Teď je můj bratr dělá ještě veselejší než zakladatel.“
Pod každým obrázkem na náhrobku je vyřezán veršovaný epitaf, který vypráví nejdůležitější události ze života člověka, jenž je pod ním pochován. Epitafy jsou jakousi kronikou života místních lidí, protože popisují jejich práci, myšlenky i pocity. Leckdy i humorně laděné verše píše tvůrce pomníčků.
„Má informace od rodiny, která si přichází kříž objednat a řekne přesně, jak má kříž udělat. Pokud zemře barman nebo hospodský, tak nápis i obraz na kříži to vystihují. Když se udělá nový kříž, vydrží malba přesně deset let. Po deseti letech kříž postupně chátrá.”
Veselý hřbitov patří pravoslavné církvi a v současné době je na něm zhruba 800 náhrobků. V každém případě je místem, které nabízí jiný pohled na smrt, protože smrt zde není žádnou tragédií, ale cestou na jiný svět.
