Vídeň: Návod k použití
Při podnikání cest výletních či poznávacích je vždy lepší mít sebou dobrého průvodce. Není-li po ruce přítel-důvěryhodný znalec, pak je nejšikovnější poohlédnout se po nějakém spolehlivém bedekru. Jednoho takového knižního společníka na cesty do Vídně, pocházejícího z pera známé spisovatelky, nyní nabízí nakladatelství Akropolis.
Původní originál knihy Moniky Czernin (nar. 1965), rakouské spisovatelky (nedávno vyšla v českém překladu její životopisná kniha o hraběnce Noře Kinské, Žila jsem příliš krátce), aristokratky s českými kořeny, byl vydán v mnichovském nakladatelství Piper, v řadě nazvané Návod k použití. Jde o počin náležející do edice, v níž prezentují své osobní úvahy a dojmy z jednotlivých míst známí publicisté a spisovatelé (např. Návod k použití pro Česko napsal Jiří Gruša). Většinou nakladatel vybírá zajímavé návštěvníky a obdivovatele, spjaté s danou oblastí více než jen skrze krátkou či náhodnou návštěvu. Cílem je přiblížení kulturní atmosféry místa, jeho specifičnosti a svérázu. Výsledkem jsou osobitá vyznání, imprese i zápisky z postupného poznávání a sžívání se s navštíveným městem. Zároveň je prostředkováno lákavé potěšení z toho jak, kde a v čem může dané město svému vnímavému návštěvníkovi "přirůst k srdci".
V knize o Vídni není vložena mapa míst, a tak nejlepším způsobem, jak vstoupit "do knihy" i do města je poněkud se ztratit, zatoulat se v postranních uličkách. Postupně a snadno pak budou nalezeny i dominanty a hlavní tepny, svírající důležité centrum. M. Czernin nás vede k Opěře, do "nóbl" hotelů, ke svatoštěpánskému dómu a po Okružní třídě až k Hofburgu, kde je možné například navštívit Muzeum dvorského stříbra a stolního náčiní. Cesta však pokračuje i mimo centrum metropole, na předměstí i na Ústřední hřbitov, do Prátru, do Vídně císařské, židovské i rudé. Noblesa a elegance se zde vyváženě snoubí s exkluzivitou, módnost s kýčem, vznosné s přízemním. Sociální vrstvy, stejně jako historické etapy či architektonické styly a artefakty se setkávají, prolínají i míjí. Láska, rozkoš a vášeň. Namísto strohého zachycení, postupujícího od minulosti k přítomnému stavu, Monika Czernin provazuje. Slavné období mnohonárodnostní monarchie s blahosklonným vládcem doznívá vedle volebního počtářství na sklonku dvacátého století. V jednom místě se ještě vypráví o kouscích života notoricky známých vídeňských tváří, a hned ve vedlejší ulici se některá hospůdka i kavárna plní zcela neznámými, ale stejně znělými hlasy. Atmosféra města provokuje riskantní reje, tak trochu v odéru starosvětské valčíkové melodie ideální monarchie, a zároveň za "šramlu" projíždějících aut, s doplňkem jemného autorčina pochopení a jindy zas s její ostrou kritičností a ironií. Herci a politici, umělci a obchodní bossové, univerzitní profesoři a aristokraté tvoří veskrze zábavnou vídeňskou sociální melanž.
Esejistickým stylem podaný návod k použití Vídně má daleko k odcizenému popisu místa, který je vlastní běžným průvodcům. Kniha má nádech prožitku i požitku, zabarvení vztahu i "strakatosti" městského chaosu, subjektivní chuť i přesycení, v němž se mísí pocit sounáležitosti a náklonnosti i existenciální tíha nedosažitelnosti. Když myslím na Vídeň, přepadá mě směs stesku a úlevy. Stesku, protože už ve Vídni nežiju, a úlevy, že už nežiju ve Vídni.
Publikace Moniky Czernin nepostrádá vtip a zajisté hovoří i o všem důležitém, co by měl návštěvník Vídně uvidět a kudy by se měl projít. Návod k použití Vídně je lahodnou a zábavnou knihou pro čtení, natož pak, vezme-li ji někdo do ruky, zabalí do zavazadla a vyrazí na cesty...
Monika Czernin, Vídeň: Návod k použití, Akropolis, Praha 2007, překlad: Dalibor Dobiáš, str. 200.
