Vilém Nový. Posloužil komunistické straně v dobrém i ve zlém

Rodák (1904) z Jihlavy se vyučil sazečem a do roku 1925 pracoval v jihlavské tiskárně. Už v roce 1919 se stal členem sociálnědemokratické mládeže a tíhl k radikální levici. I proto byl o dva roky později (coby sedmnáctiletý) na ustavujícím sjezdu Komunistické strany Československa.

Čtěte také

Volby a parlament v 60. letech: Ideologie, švejkovina a pět minut slávy poslance Pružince

Ve 20. a 30. letech působil ve stranickém aparátu v Jihlavě, Olomouci a Ostravě, v letech 1929 a 1930 vystudoval Leninskou školu v Moskvě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava odešel do Velké Británie, kde se stal šéfredaktorem novin Mladé Československo a vystupoval také v BBC. Používal své pravé jméno, jeho manželka v Protektorátu byla v souvislosti s tím zatčena a vězněna v Ravensbrücku. Nového dvě dcery vyrůstaly u babiček.

Po válce Nový krátce pracoval jako krajský tajemník KSČ v Ostravě, stal se také poslancem a v roce 1946 šéfredaktorem stranického deníku Rudé právo. Současně byl začleněn do užšího předsednictva Ústředního výboru KSČ. To už byl znovu ženatý, novou partnerku si přivezl z Velké Británie; významně to poznamenalo vztahy s dcerami.

Aféra studený oheň

Vilém Nový byl jedním z prvních, které semlelo pomyslné soukolí politických procesů: zatčen byl v září 1949 a řadu let vyslýchán. Státní bezpečnost jej využívala jako svědka u procesů, známá je jeho lživá „svědecká“ výpověď při procesu proti Rudolfu Slánskému.

Čtěte také

Listopad 1968 - velmi zvláštní měsíc československo-sovětského přátelství

Jako mnozí ostatní byl i Nový během vyšetřování týrán a vypovídal to, co mu Státní bezpečnost a sovětští poradci nařídili.

Až v prosinci 1953 byl Nový odsouzen (za vyzrazení státního tajemství) v dalším vykonstruovaném procesu na sedm let odnětí svobody, v létě 1954 byl podmínečně propuštěn a nastoupil do Státní knihovny v Praze.

Na počátku 60. let byl rehabilitován, finančně odškodněn, jmenován rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ, stal se poslancem a znovu členem ÚV KSČ. Na jaře a v létě 1968 stál na straně protireformního a prosovětského proudu.

Čtěte také

Kamila Moučková – geny a hrdinství

V lednu 1969 se zapletl do „aféry studený oheň“ v souvislosti se sebeupálením Jana Palacha v Praze, byl několikrát zažalován u civilního soudu, ale soudní pře vyhrál. V té době se prohloubila roztržka s jednou z jeho dcer, tehdy slavnou čtyřicetiletou televizní hlasatelkou Kamilou Moučkovou; Nový jí během diskuse nafackoval.

V 70. letech byl opět poslancem, publikoval ve stranickém tisku, sbíral vyznamenání a jako pamětník, který zažil založení KSČ, jezdil a přednášel na setkáních po celé republice. Byl ale také dlouhodobě sledován Státní bezpečností. Zemřel v březnu 1987.