Viliam Žingor, partyzánský velitel, který se ubránil před nacisty. Oběsili ho až komunisté

„Jsou to neuvěřitelné paradoxy,“ říká Ján Bábik, podle kterého v západních demokraciích byli hrdinové protinacistického odboje oceňováni – v Československu se ale po únoru 1948 dostali většinou na okraj společnosti. Mnozí skončili za mřížemi, někteří na šibenici. „Na Slovensku bylo popraveno pět partyzánských velitelů: Vladimír Velecký, Josef Trojan, Ladislav Nosák, Samuel Bibza – a Viliam Žingor,“ vysvětluje Bábik.

Čtěte také

Ján Golian. Zapomenutý generál, který vyhlásil Slovenské národní povstání

Rodák (1912) z Bystričky nedaleko slovenského Martina pocházel z obyčejné rodiny, není ale bez zajímavosti, že jeho otec Ján Žingor se osobně znal s Tomášem Garriguem Masarykem, který si v Bystričce nechal roku 1923 postavit letní sídlo. Viliam Žingor studoval po gymnáziu Vysokou školu zemědělskou v Brně a dva roky sloužil v armádě v Žilině. Po vojenské službě pracoval jako účetní Družstva pro prodej brynzy a také v Bryndziarskem syndikátu.

Po vyhlášení Slovenské republiky v březnu 1939 bojoval proti maďarské okupaci a byl vyznamenán, v týlových jednotkách (nikoli bojových) se účastnil i slovenského tažení po boku nacistické armády proti Sovětskému svazu v červnu 1941. Podle pozdějších vzpomínek se zajímal, jak partyzánské jednotky na východě čelily německé okupaci. V září 1941 byl Žingor stažen zpět na Slovensko. Otevřeně začal hovořit o zločinech nacismu a tajně se zapojil do odboje.

Čtěte také

Slovenské národní povstání ve vzpomínkách i v přímém přenosu

Když mu v červenci 1943 přišel povolávací rozkaz na východní frontu, odešel k partyzánům do hor. Po vypuknutí povstání se účastnil těžkých bojů o Rajeckú dolinu, velel 1500 partyzánům. Když bylo povstání potlačeno, stáhli se do hor, kde se dočkali příchodu Rudé armády.

Po válce se Žingor stal národním hrdinou, vstoupil do komunistické strany, byl poslancem. Už roku 1947 ale ze strany vystoupil, údajně po rozhovoru s Janem Masarykem. Po únoru 1948 byl zbaven poslaneckého mandátu, vykonával dělnická povolání a nakonec byl v listopadu 1949 zatčen. O metodách výslechů Státní bezpečnosti svědčí, že mohutný, stokilový Žingor přišel po roce vyšetřování k soudu a vážil 48 kilogramů (jeden z odsouzených před smrtí manželce vzkázal, že vyšetřovatelé napínali obviněné na skřipec).

Ještě v 50. letech inspekce ministerstva vnitra konstatovala, že vše, co bylo u soudu řečeno, byla lež. Proces se Žingorem byl zcela vykonstruovaný, vylhanou protistátní činnost se marně pokoušeli vyprovokovat agenti Státní bezpečnosti. Po vykonání trestu smrti vyšla na Slovensku primitivní propagandistická brožurka, schvalující přísné tresty a skandalizující odsouzené a jejich rodiny. Po roce 1990 se k autorství přiznal Ladislav Mňačko.