Vítězslav Novák

hudební skladatel (1870–1949)

Skladatel generace tzv. české moderny, která tvořila převážně v 1. polovině 20. století a navazovala na tradice české hudby 19. století. U Nováka se navíc výrazně projevilo tíhnutí k moravskému a slovenskému folklóru a francouzskému impresionismu. Nejprve navštěvoval přednášky práva a filosofie na Karlově univerzitě, skladbu studoval společně s Josefem Sukem ve třídě Antonína Dvořáka na Pražské konzervatoři.

Díky Johannesu Brahmsovi vyšly některé jeho skladby u německého vydavatele Simrocka. Zasáhl do všech hudebních druhů, komponoval symfonické básně (např. V Tatrách, O věčné touze, Toman a lesní panna), symfonie (např. Podzimní symfonie, Májová symfonie), opery (Zvíkovský rarášek, Lucerna, Dědův odkaz ad.), kantáty, klavírní skladby (klavírní báseň Pan), písně, sbory a další komorní hudbu. Některé jeho skladby mají značný vlastenecký akcent (Jihočeská suita, Svatováclavský triptych atd.).

Výrazně se prosadil jako pedagog, na Pražské konzervatoři se stal legendárním učitelem s velkými nároky. Působil zde mezi léty 1919 - 39, mimo to vyučoval i soukromě. Vychoval řadu skladatelů poválečné generace (Václav Trojan, Miloš Sokola, Ilja Hurník, Václav Dobiáš, Vítězslava Kaprálová, Otakar Jeremiáš a mnozí další) a měl velký podíl na udržení kontinuity vývoje české hudby ve 20. století.

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb