Vliv německé politické scény na nedořešený rozhovor o vzájemné česko-německé minulosti
Víkendový výprask Sociálně demokratické strany Německa ve dvou zemských volbách může mít nezanedbatelné konsekvence i pro česko-německé vztahy. Není to tak dávno, co si česká diplomacie oddechla, když kandidátovi německých křesťanských demokratů na spolkového kancléře Edmundu Stoiberovi jen o vlásek uniklo vítězství v německých parlamentních volbách minulý rok, ač většina předvolebních průzkumů ho jednoznačně favorizovala
Vítězstvím Křesťansko-demokratické unie společně s bavorskou křesťanskou sociální unií, navíc v čele s bavorským premiérem, by se beze sporu opět více otevřela otázka sudetských Němců. Ti předkládají české straně mnohé požadavky, z nichž realističtějšími z nich jsou požadavky na distancování se od poválečného odsunu, zrušení některých takzvaných Benešových dekretů a oficiální omluva za tento odsun spojená i s výzvou k definitivnímu usmíření.
Tečkou za těmito tématy měla být původně česko-německá deklarace, kterou spolu dojednaly ještě vlády německého kancléře Helmuta Kohla a českého premiéra Václava Klause. Na přímou žádost německé strany zůstaly v ní některé otázky otevřeny a zároveň byl přijat i dodatek, podle kterého deklarace neřeší majetkové otázky. Organizace sudetských Němců vyslovily s deklarací nesouhlas. Dodnes trvají na dalších jednáních a příležitostí, jak tyto otázky intenzivněji vnášet, byla i přístupová jednání České republiky o vstupu do Evropské unie. Jedním z nejmírnějších požadavků přitom právě je nějaká forma omluvy a distancování se od takzvaných Benešových dekretů.
Sama Evropská unie nehodlala ovšem vnášet tato témata do přístupových jednání a nechala to pouze otázce jednání bilaterálních. V expertízách, vypracovaných na toto téma, se jednoznačně praví, že existence takzvaných Benešových dekretů, které se sice v právním řádu České republiky nacházejí, avšak není možné podle nich právně postupovat, není v rozporu s právem Evropské unie. Zároveň však mnozí představitelé Evropské unie vyslovili naději, že se podaří dosáhnout dohody v otázce omluvy.
Bývalý český premiér Zeman a německý kancléř Schröder společně přišli s oboustranně průchodným termínem, že takzvané Benešovy dekrety jsou právně vyhaslé. Tento právnický novotvar právními experty přijímaný nedůvěřivě, neznamená ovšem nic jiného, než konstatování současného stavu. Takzvané Benešovy dekrety jsou totiž v současné době už de facto zrušeny, protože prostě fakticky neplatí. To jen česká strana v tradicích chytré horákyně se tváří, že na nich stojí nejen českých právní řád, ale celé poválečné uspořádání v Evropě. Ale ve skutečnosti už často neexistuje ani právní stav, který nastolovaly
. Například dekret prezidenta republiky o znárodnění bank, pokud by platil, pak bylo těžko možné privatizovat státní banky, případně by bylo nutné je znovu podle příslušného dekretu zestátnit. Stejně tak už nemůže být vystěhována žádná osoba německé národnosti ani nemůže být zabaven majetek zrádcům a kolaborantům. Stejně tak není možné někoho podle dekretu odsoudit k trestu smrti, protože ten je zrušen, aniž by ovšem takzvané Benešovy dekrety byly v tomto duchu novelizovány.
Zrušení těchto dekretů by tedy byl pouze formální akt, který by neovlivnil nic. Zvláště když by byl ještě doprovázen dodatkem, který navrhují někteří zvláště opatrní právníci, který by pravil, že zrušení dekretů nijak neruší právní stav, který podle nich už nastal. Jiní se zase domnívají, že by bylo možné zrušit takzvané Benešovy dekrety až k určitému datu. Tím že by bylo zcela jasné, že není možné zpochybňovat akty, které byly podle nich už provedeny.
Při vstupu České republiky do Evropské unie by měl být strašák minulosti odstraněn a je zřejmé, že na něčem podobném je možné se lépe dohodnout se sociálně demokratickou vládou Gerharda Schrödera. První náznak jeho možné prohry ve dvou zemských volbách by měla dobře vnímat i česká diplomacie. Pokud by totiž došlo na krizové scénáře, které se rýsují, nemusel by kancléře ve své funkci setrvat dlouho.
Uvažuje se dokonce, že pokud by propad SPD pokračoval, mohlo by dojít k rozpadu nynější vládní koalice SPD a Zelených a vzniknout by opět mohla po letech velká krizová koalice SPD a CDU-CSU, ovšem už bez kancléře Schrödera. V případě dalších hospodářských problémů by byla přímo nutností. A díky posílení pozic pravice v německé spolkové radě by se mohlo stát, že novým německým prezidentem může být právě zástupce pravice.
Podmínky vhodné pro česko-německé usmíření by se mohly závažně zhoršit. To by byla škoda pro Čechy i Němce, protože zahnat duchy minulosti by mělo být v zájmu obou.
