Volební právo pro Kuvajťanky
"Až do dnešního dne jsem se necítila jako skutečná občanka svého státu" - těmito slovy vysvětlila kuvajtská profesorka práva Badria Al Awadíová západním reportérům, co pro ni znamená udělení volebního práva. Právě o tom před pár dny rozhodl kuvajtský parlament po bouřlivém hlasování. Kuvajtské ženy mohou nyní volit poslance, ale také být samy voleny a podle vyjádření premiéra šajcha Sabaha al Ahmada Al Sabaha by jim nic nemělo bránit v tom, aby se staly i členkami kabinetu.
Shodou okolností se už za dva týdny budou v Kuvajtu konat místní volby. Ty ale ještě proběhnou v čistě mužské režii, nově přijatý zákon se na ně ještě nevztahuje. Kuvatské sufražetky však mají o budoucnosti jasno. Například významná aktivistka Rúla al Daštíová prohlásila, že jejím nejbližším cílem jsou parlamentní volby v roce 2007. "Od této chvíle začínám s kampaní", uvedla Daštíová.
Schválení zákona vyvolalo u části Kuvajťanů obrovské nadšení. Před parlamentem začali lidé tančit, na obloze se objevily ohňostroje, projíždějící řidiči troubili, jako kdyby kuvajtský tým zvítězil na mistrovství světa v hokeji.
Je logické, ale zároveň paradoxní, že o osudu ženského volebního práva rozhodovali jen muži, nikdo jiný v kuvajtském parlamentu zatím nesedí. Původně se dokonce mělo rozhodovat jen o volebním právu pro místní volby. Pak ale vláda nečekaně změnila předlohu a podala návrh na úplné volební právo pro všechny občany. V parlamentu se strhla opravdová legislativní bitva, která trvala plných 9 hodin. Podpora pro politickou změnu byla sice značná, ale nikoli jedno-značná - pro zákon hlasovalo 35 poslanců, proti 23. Jen jeden z přítomných mužů se zdržel.
Proti této novotě byli zejména islamisté. Ti považují ženské volební právo za provinění proti svému pojetí islámu. Jeden z nich prohlásil, že každý, kdo pro zákon hlasoval, ponese až do soudného dne těžký hřích. Liberálnější poslanci kontrovali argumentem, že v Koránu není žádný verš, který by zakazoval ženám volební právo udělit, a proti existenci poslankyň se nevyslovuje ani žádný z výroků, které se tradičně připisují proroku Mohamedovi. Islamisté si tedy alespoň prosadili pravidla, podle kterých ženy kandidující i volící musejí dodržovat přísné islámské předpisy, budou například volit v oddělených místnostech.
Část poslaců také hlasovala pro novou normu díky obratnosti vlády, která spojila hlasování o zákonu se značným zvýšením platů státních zaměstnanců. Volební právo pro zhruba milion voliček tak státní pokladnu přijde asi tak na miliardu dolarů. V Kuvajtu je ale nemálo těch, kteří - a které - to pokládají za dobrý obchod.
Vedle ženských aktivistek byl velkým zastáncem plného volebního práva pro všechny kuvajtský premiér, který je zároveň představitelem vládnoucí rodiny. Právě premiér šajch Sabah zákon prosadil. "Chtěl bych, aby nám kuvajtské ženy mohly pomáhat při budování naší milované vlastni a naší budoucnosti." uvedl šéf kuvajtské vlády. Jinými slovy tak vlastně zopakoval argument všech liberálů blízkého východu. Podle jejich názoru si žádná země nemůže dovolit ztrácet sílu a nápady poloviny celého národa.
Proč vlastně malá pouštní monarchie provedla tak zásadní změnu? Kuvajt, stejně jako mnohé jiné země regionu, je pod značným americkým tlakem. Washington si přeje co nejrychlejší a co nejviditelnější demokratizaci regionu. Část americké administrativy z přesvědčení, jiná část zase proto, aby mohla poukázat na blahodárný vliv americké přítomnosti v oblasti. Zejména z Ameriky proto přišly blahopřejné a pochvalné reakce od vládních i nevládních činitelů. Kuvajtská politická elita také s rozhodnutím spěchala, protože chtěla mít zákon schválený ještě před chystanou červnovou cestou kuvajtského premiéra ve Washingtonu.
Americký tlak ale není zdaleka jediným důvodem. Kuvajt, bohatá země s méně než třemi miliony obyvateli, patří v oblasti k těm tradičně nejliberálnějším. Právě Kuvajt byl vůbec první zemí, která měla volený parlament. Ženy jsou zde mnohem sebevědomnější než třeba ve větší Saúdské Arábii. Jejich politická práva, která podle zákona měly, už dlouho značně kulhala za jejich skutečným postavením ve společnosti. Už jednou, před šesti lety, se málem podařilo zákon o jejich politické rovnoprávnosti prosadit, ale norma tehdy těsně neprošla. Kuvajt se také může pochlubit relativně svobodnými médii a vůbec upřímnou snahou reformovat zastaralý politický systém.
V tom se ostatně shoduje s některými dalšími malými státy v Perském zálivu. Ty v těchto reformách vidí obranu před šířícím se islamistickým terorismem a také přípravu na dobu, kdy už nebudou moci žít z bohatých zásob ropy. Například v Bahrajnu už muži i ženy mají od roku 2002 plné volební právo, včetně pasivního. Rovněž v Ománu tamní sultán provedl opatrné reformy, parlament má sice jen poradní hlas, ale ženy do něj volit mohou. Za zmínku stojí také Katar, kde svoboda projevu postoupila asi nejdále. Ženy zde poprvé volili v místních volbách už v roce 1999 a o čtyři roky později dokonce první Katařanka usedla do křesla ministra. Za těmito malými státečny značně pokulhává velká Saúdská Arábie, v níž ženy nesmějí ani řídit auto, natož volit poslance.
Vraťme se však ještě na chvíli k případu malého Kuvajtu. Schválení přelomového zákona byla přítomná také finská poslankyně Jannina Andersonová, která byla tou dobou náhodou na návštěvě v této zemi. Má to určitý symbolický význam, právě Finsko bylo první zemí, která ženám volební právo udělila. Bylo to v roce 1906, tedy před méně než stoletím! Z tohoto pohledu se ztráta Kuvajtu na politický vývoj západní Evropy nezdá zas tak velká.
