Vraždil pouze Kajínek?
Útěk z přísně střežené věznice podobný dobrodružným filmům. Podle soudních znalců slušná úroveň inteligence. Vzezření na hony vzdálené představám masového vraha. To vše dělá z doživotně odsouzeného Jiřího Kajínka mediálně přitažlivou postavu. Názorně to potvrdil zájem o soudní proces, který má rozhodnout o tom, zda bude obnoven jeho případ.
Budovu soudu oblehli nejenom policisté, ale také velké množství novinářů. Ti první jistili bezpečnost akce, ti druzí čekali na to, zda si Kajínek zachová šanci na změnu doživotního trestu. I po výsleších některých svědků, je celá záležitost otevřená. Definitivní ortel padne asi až za několik týdnů a soudci nelze vůbec závidět. Od případu dvojnásobné nájemné vraždy uplynulo už více než deset let.
Což může mít velký vliv na paměť svědků i na kvalitu dalšího důkazního materiálu. Navíc byla celá kauza už dávno dotažena do pravomocného rozsudku, který znamená pro Kajínka doživotní pobyt za mřížemi. Už několikrát se přezkoumávalo, zda by bylo vhodné celý případ znovu otevřít a ověřit, zda to byl skutečně Kajínek, kdo vraždil a zda byl pachatelem jediným. Podle platného rozsudku tomu tak zatím je. Kdo dlouhodobě sleduje tento případ, nemůže se ubránit pochybnostem. Některé rozpory a neuvěřitelná shoda okolností, které nájemné vraždy v Plzni provázejí, jsou skutečně do očí bijící.
Nejde tak ani o údajná nová svědectví, která před soudem zazněla. Nepůsobí totiž příliš přesvědčivě. Hlavně tím, že jsou vyslovována z úst lidí s kriminální minulostí. Konkrétně jde o člověka, který si ani přesně nepamatuje, kolikrát byl soudně trestaný. Prý snad patnáctkrát. Přesto si dobře pamatuje, co se stalo před více než deseti lety a co viděl z okénka věznice v Plzni na Borech. Podle něj prý vraždil někdo jiný než Kajínek. Druhý svědek byl dokonce přiveden s pouty na rukou, protože si odpykává mnoholetý trest. Ten zase tvrdil, že Kajínek nebyl v době vraždy v Plzni, ale u něj v Praze. Původně prý vypovídal jinak, protože byl pod nátlakem policie.
Nakolik jsou nejnovější tvrzení obou svědků věrohodná, to bude muset samozřejmě rozhodnout soudce. Pokud by měla být obnova procesu založena pouze na výrocích lidí s kriminální minulostí, těžko by se celý případ mohl znovu otevřít. Pochybnosti spíše vyvolávají jiné okolnosti. Připomeňme si co se v roce 1993 nedaleko plzeňské věznice Bory stalo. Tehdy byl v automobilu zastřelen podnikatel Štefan Janda a jeden z jeho osobních strážců. Druhý z nich divokou přestřelku přežil s těžkými zraněními. Mělo jít o vyřizování si účtů mezi podnikateli. Údajně měl Janda vydírat Vlasáka. Policie na případu pracovala a chystala se Jandu zadržet. Zásah byl na poslední chvíli odložen a než se uskutečnil, byl už Janda mrtvý.
Hlavně na základě svědectví přeživšího osobního strážce byl za dvojnásobnou vraždu a pokus o další odsouzen na doživotí Jiří Kajínek. Právě vystupování klíčového svědka je velmi nevěrohodné. Ve svých výpovědích se často liší. Navíc v době výslechu byl sám ve vazbě a jak přiznal, hrozil mu vysoký trest. Patrně za příslib spolupráce nakonec přísnému trestu unikl. Další podivuhodnou okolností je, že nikdy nebyla provedena pořádná rekonstrukce činu.
Tedy zda bylo v silách jediného člověka zabít dva lidi a jednoho těžce zranit. Ještě neobvyklejší je, že oba podnikatelé, kteří v kauze figurovali, měli blízké vztahy k některým mužům z plzeňské kriminálky. Dva z nich se dokonce stali členy vyšetřovacího týmu. Jedním z nich byl Jaroslav Kronďák, který byl v úzkém kontaktu se zavražděným Jandou. Alespoň Jandova manželka před soudem uvedla, že právě Kronďák informoval Jandu, že policie připravuje jeho zatčení. Druhým byl zase Jiří Kreuzer, který udržoval styky s podnikatelem Vlasákem. Mohli mít tudíž zájem na určitém průběhu vyšetřování a na tom, aby jediným viníkem byl odhalen právě Kajínek. Oba podle očekávání jakékoli pochybení a nejrůznější spekulace odmítají. Stejně jako jejich tehdejší nadřízený Kadeřábek. Ten shodou okolností rovněž vedl pátrací akci v době, kdy Kajínek uprchnul z vězení. V této souvislosti se objevily spekulace, že o skrýši Kajínka Kadeřábek věděl delší dobu a že policie zasáhla až po několika týdnech.
Tím mohla dát šanci Kajínkovi k dalšímu útěku, nebo naopak k jeho definitivní likvidaci. Samozřejmě jsou to všechno spekulace, které z Kajínka nesnímají vinu a nedělají z něho obětního beránka. Zároveň však poukazují na pochybení policie a také na podivné poměry, které u ní panovaly a možná ještě panují. Pokud policisté z elitních útvarů měli napojení na podnikatelskou sféru, je to přinejmenším znepokojující. Tím spíš, že podle všeho v těchto kruzích docházelo k vydírání. Je podivné, že různé do očí bijící rozpory před léty příliš nevadily ani soudcům, o vedení policie nemluvě.
A protože inspekce ministerstva vnitra opakovaně rovněž žádné pochybení nezjistila, je v současné době úloha soudce mimořádně obtížná. Buďto byli do případu zapleteni skutečně někteří policisté. Potom jsou stopy zahlazeny a ani nové šetření zásadní zvrat nepřinese. Nebo to není pravda a policie pouze v prvních fázích odvedla lajdáckou práci. Tím však vytvořila prostor pro spekulace, které už nic nezastaví.
