Výběr Kužvarta skončil fiaskem

Premiérovo gesto v podobě Kužvartovy nominace se tedy zdálo strategickým tahem, neboť si jím mohl exministra do značné míry zavázat a eliminovat tak jeho nepříjemně kritický hlas. Doposud Vladimír Špidla podobnou taktiku neužíval. S těmi sociálními demokraty, na které se v dramatičtějších momentech nemohl spolehnout, prostě napříště do důležitějších funkcí málo kdy počítal. Kužvartovi se nezamlouvalo, že proti jeho kandidatuře mají námitky obě menší vládní strany. Ale nejen jejich reprezentanti upozorňovali, že historicky první český "evropský ministr" by měl mít spíš zkušenosti se zahraniční politikou, anebo rovnou říkali, že vhodným kandidátem by byl například hlavní český vyjednavač s Bruselem Pavel Telička.

A také vadilo, že Kužvart nemá pro působení v evropské exekutivě odpovídající znalosti cizích jazyků. Lidovci a unionisté se pak také zdrželi hlasování kabinetu a pro Kužvarta, doslova tlačeného Špidlou, zvedli ruce toliko sociální demokraté. Jako menší rozbuška pak zapůsobilo, když Kužvart řekl bezprostředně po té, co jej jako už oficiálně nominovaného přijal prezident Klaus, že by ČSSD měla vystoupit z koalice. Člověk by čekal, slova o jeho hlavních úkolech v centrále Unie a ne kontroverzní výrok čistě vnitropolitický. Nadšení u lidoveckého ministra zahraničí Cyrila Svobody, jehož resort přitom má komisaři poskytovat základní servis, tím Kužvart zbudit nemohl.

Svoboda o to víc pak dával najevo, že je nominace špatnou volbou. A právě jeho postoj pak také v pátek po obědě uvedl Kužvart coby hlavní důvod své rezignace. "Po středečním přiřazení jednotlivých resortů v Evropské komisi nově nastupujícím komisařům se místopředseda vlády a ministr zahraničí Cyril Svoboda vyjádřil ve smyslu, že 'protlačit někoho partajní lopatou je v Evropské unii platné jako mrtvému zimník'. Toto prohlášení poškozuje Českou republiku jako celek," řekl Kužvart ČTK a dodal, že takové znevažování republiky nemíní připustit. Jak uvádí několik neoficiálních zdrojů, Kužvart pohrozil rezignací po té, co se měl dozvědět, že by mu nemusely být propláceny cestovní náklady spojené s bruselskou funkcí. To ovšem ministr Svoboda popřel: "Slyšel jsem nějaké zvěsti o letenkách, ale nic z toho se nezakládá na pravdě. Vláda odsouhlasila půl milionu korun. Budou placeny letenky budoucímu komisaři a jeho asistentovi, vše bude refundováno," řekl ministr zahraničí. Úmysl rezignovat vyjádřil Kužvart už pátek ráno při rokování poslaneckého klubu ČSSD s tím, že necítí podporu vlády. Když se mu údajně značně rozrušený premiér chystal odpovědět, postihla jej nevolnost a musel být odvezen do nemocnice. Odtud však Vladimíra Špidlu záhy propustili s tím, že nejde o nic vážného a premiérovi byl doporučen na několik dní klid.

Odstoupení už vlastně jistého českého komisaře (předseda Evropské komise Romano Prodi mu přidělil spolupráci s komisařem pro zdraví a ochranu spotřebitelů Davidem Byrnem), je přes všechny dříve vyslovované výhrady určitě překvapivé a působí unáhleně. Podiv a spíše nesouhlas vyslovovali během dne také politikové, počínaje prezidentem Klausem, podle něhož jde (cituji): "o selhání nominačního procesu ve vládě a jde také o selhání vládního kandidáta." A Občanská demokratická strana dokonce ještě před oficiální rezignací vystoupila s požadavkem nového jednání na téma kandidáta na komisaře, přičemž občanští demokraté znovu zmínili jméno svého muže, rovněž ex-ministra životního prostředí Bedřicha Moldána. Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek označil Kužvartův krok za nedospělý a neodpovědný a podle něho na něm neměl podíl ministr Svoboda. "To je jen zástupný argument," řekl doslova Kalousek, který přitom nemá se Svobodou nijak vřelé vztahy. Na první pohled by se mohlo zdát, že především ztroskotal premiérův pokus o smír z jedním ze svých oponentů. Kužvartovi možná opravdu zásadně vadilo, že jej nepodpořili ministři menších stran. Ale lidovci a unionisté se už s nominací více méně smířili a rozhodně kvůli ní nehodlali vést interkoaliční válku, v časech sporů o další reformní kroky zbytečně sebevražednou. Ale třeba Kužvart vlastně o Špidlovu nabízenou ruku tak mnoho nestál.

Pak však měl kandidaturu odmítnout ihned. Teoreticky je také možné, že podlehl napjaté atmosféře uvnitř klubu ČSSD, kde skupina poslanců podepsala dopis kritizující, že vedení strany zásadní otázky konzultuje nejprve s koaličními partnery a teprve pak s nimi a ustupuje z dobů volebního programu. Tento týden vyjádřil pochopení těmto nespokojencům, v jejichž čele se rýsuje nepřehlédnutelná postava Jana Kavana, expremiér Miloš Zeman. Při příležitosti návštěvy izraelského diplomata na Vysočině řekl Zeman ČTK, že signatáři dopisu (cituji): "svým způsobem zachraňují čest sociální demokracie a žádají její návrat k jejímu volebnímu programu."

Kdo chce vidět za posledními událostmi blížící se pohyb v ČSSD, ten si může říkat, že si možná Kužvart svým jednáním, které koalici a premiérovi osobně určitě nepřidalo, vysloužil příští vládní funkci, ve které se bude cítit lépe než v bruselském Babylonu. To už jsme ovšem na půdě čirých spekulací, do nichž patří i varianta, že Vladimír Špidla nakonec dokáže situaci udržet pod kontrolou, což by nebylo v podobně vyhroceném okamžiku poprvé. Zda by se mu ale dařilo dál prosazovat funkční reformní kroky, to dnes nemůže odhadnout ani věštec.