Výbuch v Islamabádu - vzkaz Al Kajdy?

Ze zatím neznámých důvodů ale nakonec bylo jednání nejvyšších ústavních a vojenských představitelů Pákistánu přeloženo do sídla předsedy vlády, a tito činitelé tedy explozi unikli.

I tak je jasné, že hotel Marriott by byl v očích islámských radikálů dobrým cílem - je to výrazný symbol západu a také oblíbené místo schůzek mnoha bohatých Pákistánců. Už vloni se zde odehrál jeden pokus o sebevražedný atentát. Útok na nejluxusnější hotel v zemi by samozřejmě měl smysl, především pokud se sami pokusíme odpovědět na jednu z hlavních záhad exploze, a totiž kdo a proč ji připravil. Zatím se předpokládá, že šlo o útok Al Kajdy a Talibanu, totiž jejich pákistánské odnože, která vede s pákistánským státem tuhý boj. Jen za letošek se v Pákistánu odehrálo hned jedenáct sebevražedných útoků, a ten sobotní se od těch předchozích liší zejména rozsahem, ale nikoli zákeřností či odhodláním.

Symbolickým zvratem ve vzájemných vztazích státu a islamistů byl loňský vojenský zátah na Červenou mešitu, významné sídlo pákistánských islámských radikálů v Islámabádu. Od té doby se částečná spolupráce či koexistence bezpečnostního aparátu a islamistického podzemí začala rozpadat. I když se spekuluje o tom, že islamisté mají i nadále v armádě a zejména tajných službách své lidi, čemuž by napovídaly dobré informace, které měly pachatelé sobotního útoku k dispozici.

Zmíněný zátah na Červenou mešitu se odehrál před více než rokem, tedy ještě během vlády prezidente Mušarafa. Tomu islamisté slíbili smrt, ale mezitím musel Mušaraf pod tlakem neislamistické opozice odstoupit a přenechat vládu jiným. Tento přechod moci do nových rukou začal už v únoru, kdy strany podporující prezidenta Mušarafa prohrály s jeho oponenty. Jak se nyní ukazuje, boj bude pokračovat i po výměně u moci.

Předvčerejší útok na hotel Marriott se tak odehrál jen pár hodin před tím, než nový prezident měl přednést svůj inaugurační projev. Kromě předpokládaného útoku na nejvyšší představitele státu měli tedy zatím neidentifikovatelní pachatelé i obecnější cíl - a to poslat pákistánskému státu vzkaz, že boj pokračuje. Vláda totiž i nadále hodlá vést válku proti islamistům seskupeným pod názvem Tehrike Taleban Pakistan, které mimochodem mají pravděpodobně na svědomí i nedávnou vraždu ex-premiérky Benázir Bhuttové, manželky čerstvě zvoleného prezidenta Zardárího. Minulý týden například pákistánská armáda zaútočila na údajné základny ozbrojenců pomocí stíhaček.

Síly pákistánských islamistů se soustředí zejména na severovýchodě země u hranic s Afghánistánem. Afghánská Al Kajda a Taliban zde vždy měly zázemí a i dnes využívají pákistánské území pro své operace v Afghánistánu.

V poslední době rostlo napětí mezi Pákistánem a Spojenými státy právě kvůli tomu, že podle amerického stanoviska nacházel afghánský Taliban až příliš snadný úkryt u svých pákistánských bratří. Když ale Američané operující v Afghánistánu začali tálibánce pronásledovat až za pákistánskou hranici, pákistánská vláda se začala ohrazovat. Shodou okolností právě dnes pákistánští vojáci ostřelovali dva americké vrtulníky, které pronikly do pákistánského prostoru, a v této chvíli možná o stejné věci jedná nový pákistánský prezident Asif Alí Zardárí se svým americkým kolegou Bushem, protože přiletěl do New Yorku na zasedání Valného shromáždění OSN.

V každém případě sobotní útok pákistánské vládě připomněl, že její země se čím dál více ponořuje do násilí a chaosu, který zatím nezvládá lépe než bývalý generál a pozdější prezident Mušaraf.

Tragédii v hotelu Marriott je možné chápat dvojím způsobem. Buď tak, že pákistánské Al kajdě roste chuť a bude čím dál opovážlivější a iniciativnější. A nebo se dá celá věc číst tak, že Al Kajda se momentálně musela vzdát svých globálních cílů, které měla v období kolem 11. září, a místo toho zaměřuje svou pozornost jen regionálně. Ani to by ale nebyla jednoznačně dobrá zpráva. Sto-šedesáti-milionový Pákistán je mnohem zajímavějším cílem než zaostalý Afghánistán. Pákistánská vláda má k dispozici obrovskou armádu, nepoměrně větší finanční prostředky a samozřejmě i jadernou zbraň. To vše by při případném islamistickém převratu spadlo do klína lidem z Al Kajdy. Nikdo nemůže tvrdit, že by část Pákistánců neslyšela na islamistické sliby, tím spíše, že asi polovina obyvatel přežívá pod hranicí chudoby.

Hraje se tedy o hodně. Pákistánský prezident nazval v projevu k národu terorismus rakovinou Pákistánu a slíbil proti němu bojovat všemi silami. Teď jde o to, jestli bude jednat stejně rázně jako mluví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .