Vychází kniha Ilony Ferkové s názvem Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny
Nakladatelství romské literatury Kher vydalo dlouho očekávanou knihu prozaičky Ilony Ferkové Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa. Deset povídek převážně ze současnosti spojuje postava smolaře Kaštánka, který v rokycanské herně vypráví za pivo neuvěřitelné příběhy.
„Všechny příběhy, které tam jsou, jsou reálné. Ty, které vyprávěl. Toho jsem se držela. Kaštánek je přezdívka, on byl skutečnej – jmenoval se Štefan, ale bohužel minulý rok zemřel. Kaštánka už proto psát nebudu, není kdo by mi vyprávěl,“ říká Ilona Ferková, která tento týden pokřtila 117 stránkovou knihu v Knihovně Václava Havla.
„Kaštánek byl bezdomovec. Opustila ho žena, se kterou měl asi čtyři nebo pět dětí. Rád popíjel a scházel se s dalšíma bezdomovcema, kteří také popíjeli víno, pivo … Vždycky stáli u supermarketů. No a když zatoužil po Romech, přišel k nám do herny, která je na náměstí a poseděl. Říkával: „Když mi dá někdo pivo, budu něco povídat!“ Měl respekt, protože byl dobrý vypravěč. Nikdo se mu nesmál, nikdo mu nenadával. Romové ho brali takového, jaký byl.“
Přestože Kaštánek neměl dobrý život, majorita i samotní Romové si ho pro jeho vypravěčské nadání považovali.
„Začalo to tím, že Lukáš Houdek chtěl, abych napsala dvě povídky. Potřeboval je. Napsala jsem první, myslím že Dříví, a pak druhou. A pak jsme se sešli s Karolínou a ona mě poprosila, jestli bych těch příběhů mohla napsat víc. Takže jsem je napsala a to, co bylo dál, za to už může Karolína. Trvalo to celý rok, od ledna se to dávalo dohromady.“
Přátelství s Milenou Hübschmannovou
Iloně po dlouhých 22 letech vyšla kniha. Nápad vznikl nevinně. Před lety jí po tragické smrti etnoložky Mileny Hübschmannové, která ji na začátku 90. let k psaní přivedla, oslovil romista Lukáš Houdek. Tehdy ještě nikdo netušil, že za dva roky z toho vznikne kniha s deseti příběhy v romsko-českém vydání a s ilustracemi Martina Zacha.
„Pro mě to těžké nebylo. Já se přátelila s Milenou Hübschmannovou. Často jsme se scházeli, navštěvovala mě a můj manžel mi v tom nebránil (v psaní), protože Milena mu řekla, že mám na psaní talent, že píšu moc hezky a že by byla škoda, kdybych toho nechala. Řekla mi, abych to zkusila. Což jsem udělala, navíc se dá psát romsky … Ona mi říkala: „Jak mluvíš, tak piš.““
