Výměna velvyslance při Unii není překvapivá
Opozice to považuje za pokračování politických čistek, ale o nic tak dramatického se nejedná. Sociální demokraté mají v Bruselu komisaře v osobě ex-předsedy strany Vladimíra Špidly a zatím také velvyslance Jana Kohouta, který v polovině devadesátých let do ČSSD vstoupil. Že si současný vládní garnitura přeje na takovém místě mít kohosi bližšího, je celkem normální. Přestože jí v zásadě Kohout, zkušený diplomat, zřejmě nemusí příliš vadit.
Ale se stranou spojený je nejen členstvím. V době vrcholící Grossovy krize mu ze všech směrů ostřelovaný premiér nabízel, zda by jej ve Strakově akademii nenahradil, což ale Kohout obezřele odmítl. Už rok předtím jej sociální demokraté jej instalovali na jaře 2004 do Bruselu místo známého Pavla Teličky. Tehdy padala slova o tom, že je Teličkových zkušeností škoda, teď se říká zase totéž o Kohoutovi. Včetně toto, jak by mohl scházet před tím, než se Česká republika stane na půlroku předsednickou zemí Unie.
Jenomže stávajícímu velvyslanci tak jako tak příští jaro mandát končí a tak se naopak zdá celkem logické, že právě kvůli blížícímu se předsednictví chce mít Topolánkova vláda na místě svého muže dřív, aby se stačil v Bruselu rozkoukat. Výměny tohoto druhu jsou přitom ve světě běžné a například americkou zvyklostí je, že se po nástupu nové administrativy střídají úředníci na federálních institucích po celé zemi a velvyslanci zase ve světě. A to ve velkém. Nejprve v klíčových zemích, pak i v méně významných. Přičemž jde u těch druhách případů často o lidi bez větších diplomatických zkušeností, zato se zásluhami o stranické vítězství. Leckdy i ve formě finančních příspěvku na kampaň.
Můžeme jistě věřit ministru zahraničí Schwarzenbergovi, že nemá proti Kohoutově práci námitek, on o změnu neusiloval. Ale šéf ministrů Topolánek a vicepremiér Vondra, který má vztahy s Unií ve své agendě jsou asi přesvědčeni, že se jim s jimi vybraným člověkem bude při českém předsednictví lépe spolupracovat. Samozřejmě se může zdát, že jde také o hledání zajímavých míst pro své lidi a jelikož se například hovoří o Vondrově náměstkovi Jiřím Šedivém, nebo politickém řediteli na ministerstvu zahraničí Martinu Povejšilovi, kteří by snad Kohouta měli nahradit už letos, je taková úvaha legitimní. Rozčilovat se nad tím ale není příliš na místě. Jak už bylo řečeno, Kohout také nastoupil do Bruselu místo Teličky, který ještě před naším vstupem do Unie v Bruselu dlouho působil a o jeho zkušenostech a zásluhách při přijímacích procedurách nikdo nepochyboval. Kohout měl ovšem legitimaci ČSSD a tak dostal přednost.
Je samozřejmě otázkou, zda by na takových místech neměli být osoby co nejméně spojené s politickými stranami, klasičtí diplomaté coby reprezentanti státu bez ohledu na to, kdo v něm momentálně vládne. Na druhou stranu není nepřirozené, když ti co jsou právě u moci, mají tendence osazovat důležité posty podle svého. Jan Kohout se nadto zřejmě neztratí a uvidíme, zda mu Topolánek z Vondrou nenabídnou nějaké důstojné postavení vzhledem k tomu, že jde o korektního úředníka, který podle všeho svou stranickou příslušnost do administrování neplete.
Konec konců, komisař Vladimír Špidla se také v Bruselu neprojevuje jako český sociální demokrat, ale coby seriózní politik, byť levicového smýšlení. Se kterým by i po skončení jeho mise mohla pravice klidně na nějaké diplomatické místo počítat.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
