Výročí 2010: Adina Mandlová (100 let)

Narodila se v Mladé Boleslavi jako nejmladší dítě v rodině inspektora c. k. státních drah. Otec ji zbožňoval a rozmazloval, a tak byla již odmalička zvyklá na různá privilegia, která se ovšem nevztahovala na nikoho jiného. Všichni včetně jejích tří bratrů jí např. museli vykat, přičemž ona všem tykala. Po smrti otce se situace poněkud změnila, Adina již nebyla na piedestalu, navíc rodina měla finanční problémy. Ty řešila její matka různými vztahy s majetnějšími muži. Adina záhy opustila domov a po peripetiích s první láskou a zkušenostech s flámováním a pitím odjíždí na studia do Paříže. Zde si naplno užívá bohémského života, který ji vždy velmi přitahoval.

Po návratu domů se živí jako manekýnka. Velký zvrat v jejím životě nastává, když se seznámí s tehdy již známým hercem Hugo Haasem. Po jeho boku se dostává k filmu. První zkušenosti sice nejsou úspěšné, ale tvrdohlavá a ctižádostivá herečka se nevzdává. Chodí na lekce herectví a doprovází Haase na všechny společenské události, na kterých se seznamuje s intelektuální a uměleckou smetánkou a dostává se do povědomí lidí důležitých pro její budoucí kariéru.

Po úspěších ve filmech Cech panen kutnohorských či Holka nebo kluk chce Adina zazářit i na divadelních prknech. Bohužel ovace se nekonají a tisk nešetří kritikou. Po vzniku protektorátu Čech a Moravy se snaží žít jako doposud, účastní se večírků, na které chodí Němci. Není jediná, hodně filmařů, režisérů, scenáristů a herců chce točit filmy. Brzy se o Adině začnou šířit fámy, že je milenkou K. H. Franka. Přestože se jedná o pomluvy, nedostává nabídky ani od filmu, ani od divadla. V roce 1943 se vdala za malíře Zdeňka Tůmu, který o rok později spáchal sebevraždu.

Po pár letech od jejích divadelních neúspěchů se karta obrací a Adina dobývá také česká jeviště. A také točí filmy. Sice jen tři až čtyři do roka, ale jsou nadčasové a umělecky hodnotné. Pacientka doktora Hegla, Přítelkyně pana ministra (paralela na skutečnost jejího údajného vztahu s K. H. Frankem), Hotel Modrá hvězda, Noční motýl, Šťastnou cestu.

Po válce je Adina Mandlová zatčena za údajnou kolaboraci. Je ve stejné řadě s německými vojáky, německými ženami, s českými udavači, zloději a prostitutkami. Z Bartolomějské je převezena do vazební věznice na Pankráci, kde tráví několik měsíců. Ale ani po propuštění nemá klid. Vyšetřovatelé si ji často zvali k výslechům, aby se jim podařilo Mandlovou usvědčit a odsoudit. Proces se táhne až do roku 1950.

Mezitím se Adina na konci roku 1947 na krátkou dobu provdala za důstojníka britského letectva, což jí zajistilo anglické občanství. V roce 1948 odjela do Anglie, kde se jí pracovně ze začátku příliš nedařilo. Aby se uživila tak přijímá příležitostnou práci jako kuchařka s důrazem na francouzskou kuchyni a nebo švadlena modelů pro bohaté zákaznice. Její první film v nové zemi se jmenuje The Fool and the Princess a Adina v něm hraje ruskou emigrantku.

Fámy a pomluvy ji však dostihnou i v Anglii a příležitosti na další role se rozplývají. Díky známostem s některými producenty a manažery z Mask Theattree Company dostává divadelní roli ruské komisařky ve hře Summer Day's Dream, která má velký úspěch. Bohužel ne nadlouho. V tu dobu už rozvedená Adina přijímá nabídku k sňatku od bohatého Geoffreye. Manželství není šťastné.

Po úspěchu v televizním zpracování Ibsenova dramatu Stavitel Solnes dostává nabídku na roli v divadelní hře Modrý anděl, v jehož filmové verzi zazářila Marlene Dietrichová. Bohužel k tomu již nedojde, Adina onemocněla tuberkulózou a odjíždí se léčit do švýcarského sanatoria v Montaně. Po návratu se s ní manžel rozvádí. Po nějaké době se sbližuje s Benem Parsonem, se kterým navazuje kamarádský a posléze i milenecký vztah, ačkoliv je Ben homosexuál. V roce 1954 se vezmou.

V roce 1966 přijela do Prahy, kde dostala možnost zkoušet v Karlínském divadle muzikál Hello Dolly, ale nakonec z jejího účinkování sešlo. V únoru 1991 zemřel Ben a poté se Adina vrátila do Čech natrvalo. Bydlela na zámku v Dobříši. V červnu téhož roku zemřela.

Čerpáno z knihy Adina Mandlová: Fámy a skutečnost, kterou napsal Arnošt Tabášek.