Vyslovení nedůvěry vládě

Jaké má tedy předseda ČSSD Jiří Paroubek oficiální důvody, aby to ve středu zkusil s hlasováním o nedůvěře vládě potřetí? Nekompetenci kabinetu zgruntu, a zdravotnické reformy zvláště. Personálně jsou výhrady sociálních demokratů namířeny pochopitelně proti Mirku Topolánkovi, ministru zdravotnictví Tomáši Julínkovi a vicepremiérovi a předsedovi KDU-ČSL Jiřímu Čunkovi. Právě jeho kauzy a pak návrat do vlády stály také za prvními dvěma hlasováními o nedůvěře vládě. Takže, vlastně nic nového.

Ne každá často opakovaná písnička se posléze stává evergreenem v tom nejlepším slova smyslu. To, že vláda škodí zemi, jak často zní ze sociálně demokratických úst, těžko brát úplně vážně vzhledem k výsledkům české ekonomiky. To výbušný potenciál reforem ve zdravotnictví je podstatně větší. Na druhou stranu, sociální demokracie vsadila většinu politických karet na odpor k poplatkům. A může se stát, že s uplývajícím časem lidé zjistí, že počáteční panika nebyla tak úplně na místě. Obzvláště, pokud ministr Julínek pod tlakem koaličních partnerů přistoupí k jistému zmírnění systému. Například to, že poplatky nebudou platit děti, se dnes už zdá být téměř jisté. Zdravotnictví si ale sociální demokracie zvolila jako své top téma pro podzimní krajské a senátní volby. Na této úrovni zatím vždy ve volbách dosahovala mizerných výsledků, a tak potřebuje sebe i svou prioritu udržet v povědomí lidí. K tomu může pomoci i opakované hlasování o nedůvěře kabinetu Mirka Topolánka.

Nicméně, sociální demokracie stále nevyřešila svůj hlavní problém: I když s ní znovu půjdou komunisté, levici stále chybí hlasy. Z Lidového domu také zazněly náznaky, že se při jejich "lovení" spoléhá mimo jiné na další bolavý bod v koaličním soužití, totiž zákon o navracení majetku církvím. Ten by se měl v prvním čtení projednávat den před hlasováním o nedůvěře. Že by ale kvůli tomu hlasoval některý z jeho odpůrců s levicí proti vládě? To si těžko představit. Minimálně by ani neměl to chabé alibi, že mu - nebo jí - neprošly pozměňovací návrhy, a zákon tak byl přijat v podobě, kterou nemůže přenést přes své pravicové srdce. Protože, připomeňme, že hlavní výhrady jsou v tomto případě od ODS. A že by si zákonodárci ODS potopili vlastní vládu? Jistě, vztahy ve straně nejsou nijak vřelé, ale tohle by byla politická sebevražda.

Pak je také možné spoléhat na někoho z lidovců. Taková kombinace odmítnutého zákona o navracení majetku církví plus pokračování zdravotnických reforem podle střihu ministra Julínka, včetně pro KDU-ČSL nepřijatelných změn ve zdravotních pojišťovnách a nemocnicích - to by mohla být onačejší káva. Pro KDU-ČSL, tak jak se dosud profiluje, by to mohl být vážný důvod, zamyslet se nad angažmá ve vládním kabinetu. Ale i to je "co by - kdyby" a věc vývoje v dalších měsících. Snad jen - je vlastně pikantní, když opoziční strana spoléhá na to, že jí její záměry pomůže prosadit někdo z vládní strany. A možná dokonce z té, jejíž předseda je pro tytéž sociální demokraty natolik nepřijatelný, až se kvůli němu už minimálně dvakrát o nedůvěře vládě hlasovalo. Neříká se takovému člověku náhodou přeběhlík? A nechtěli by s tím předsedou pak podepsat v Lidovém domě nějakou tu koaliční smlouvu?

Snad si sociální demokraté říkají, že jednou to už prostě musí vyjít! Vždyť to pomalu každý týden vypadá, že vláda je už už před rozpadem. Ale daleko spíš sledujeme důsledky zvolené politické taktiky strany v opozici. Na zařazení hlasování o nedůvěře na program schůze Poslanecké sněmovny mají sami sociální demokraté dostatek hlasů. Je to tedy ten nejjednoduší způsob sebeprezentace. Že nemají dost hlasů, aby vládu skutečně položili, je už věc druhá. A je otázka, jestli o svržení vlády v této fázi opravdu jde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .