Výstavba dálnice D 47

Koncem minulé dekády už ale ostravská dálnice byla pro dopravní resort prioritou číslo jedna a Zemanova vláda jej hodlala dotáhnout co možná nejdál. Najít finanční prostředky, vybrat stavitele a začít s budováním.

Ministři doufali v pomoc Evropské investiční banky, která také vypracovala projekt, podle něhož by osmdesát kilometrů nové dálnice mělo přijít asi na padesát miliard korun. To bylo sice o hodně víc, než v plzeňském případě, ale zhruba to odpovídalo vyšším cenám služeb i materiálu oproti stavu v první polovině devadesátých let. Financovat stavbu měl vedle Evropské investiční banky také Státní fond dopravního spojení a vložit do podniku peníze projevilo zájem údajně osm soukromých společností, jak aspoň uváděl exministr Antonín Petrám.

Záměr však nabral nový směr prostřednictvím samotného premiéra Zemana, který byl podle všeho iniciátorem jednání s rusko-izraelskou firmou Shiran Group, jíž mu údajně doporučil severomoravský exponent strany a její bývalý místopředseda Jaromír Kuča, považovaný za jednoho ze Zemanových obzvlášť věrných. Na světě se pak objevila smlouva mezi státem a společností Housing and Construction, dceřinou společností Shiranu, podle které Izraelci dálnici postaví za své a Česká republika jí pak bude splácet následujících třicet let.

To sice mohlo na první pohled vypadat lákavě, ale byla tu řada otazníků. Dva z nich pak kardinální. Rozhodnutí pro Housing and Construction učinila vláda bez výběrového řízení a co především, stavba měla přijít na závratných sto dvacet pět miliard, jak aspoň zněla oficiálně uváděná cifra historicky nejvyšší české zakázky.

Ministři vysvětlovali pominutí tenderu tím, že prý by soutěž přinesla stížnosti neúspěšných zájemců, což by stavbu oddalovalo. Jenže jak známo, dálnice se dosud nebuduje, ačkoliv na její základní kámen Miloš Zeman slavnostně poklepal dokonce už dvakrát. A výše zakázky vzbudila ihned četná podezření, zvlášť, když bylo zřejmé, že existovaly nabídky postavit komunikaci za mnohem méně. Například belgická firma PGB Consultans byla ochotna rovněž stoprocentně dálnici financovat, přičemž ale tvrdila, že cena nepřekročí padesát miliard. Jenže Petrámův nástupce v ministerském křesle Šling udiveným Belgičanům řekl, že není zájem, což prý byla dokonce jediná věta, kterou při pražské audienci ministr dopravy vyslovil.

Hlasy proti smlouvě se Shiranem ovšem sílily, i když Zemanův kabinet záměr obhajoval. Například prý vybraná společnost souhlasí údajně jako jediná s tím, aby se na stavbě podílely tuzemské firmy. Tak objemnou zakázku však nebylo možné vyřídit v úplné tichosti a tak vláda najala poradenskou firmu Mott McDonald a ta došla k závěru, že ve skutečnosti se výstavba dálnice prostřednictvím Housing and Construction může prodražit, a to až na dvě stě patnáct miliard, díky dalšímu zvyšování cen a také inflaci. To už byla hodně silná káva.

Ani ne sto kilometrů dálnice by pak totiž přišlo na jednou tolik, co jaderná elektrárna Temelín. Toho už se někteří členové Zemanova týmu přece jen zalekli a týdeník Respekt před časem napsal, že zakázku dokonce nedoporučil ani ministr Šling. Ale premiér prosadil svou, Šling se pod smlouvu podepsat musel a vláda mimochodem také rezignovala na pro ni nepohodlné služby firmy Mott McDonald.

Následné volby ovšem zamíchaly kartami a do čela resortu dopravy přišel lidovec Milan Šimonovský, který se netajil úmyslem smlouvu překontrolovat a případně od ní ustoupit, i když by to patrně znamenalo celkem tučné penále. Pořád by ale stát významně ušetřil, i kdyby Housing and Construction musel odškodnit přibližně tři čtvrtě miliardou. Dlouho však nebylo jasné, zda se novému ministrovi povede získat pro svůj záměr dostatek kolegů ze sociální demokracie. Především vicepremiér Zdeněk Škromach za uchování smlouvy vysloveně bojoval.

Šimonovský ale měl celkem dost věcných argumentů, nejen, že je Shiran společností s nevalnou pověstí a o některé její aktivity projevovala už v minulosti zájem policie, neboť se zdálo, že tu jde o propojení s organizovaným zločinem a tedy o propírání špinavých peněz prostřednictvím ctihodných státních zakázek. Jako jasně nevýhodné se také jevily záruky, které vláda firmě dala, totiž že ponese většinu rizik stavby, například, že vyřídí všechna územní rozhodnutí a stavební povolení a za zdržení pak bude sama platit pokuty.

Všechny tyto věci při podobných projektech jsou totiž věcí investora. Nakonec se ministr před nedávnem rozhodl od smlouvy s Housing and Construction odstoupit a vládě předložil v tomto smyslu návrh, ve kterém je například uvedeno, že investor nebyl ochoten přistoupit na dodatečné změny smlouvy, tj. snížit cenu a zejména dát dostatečnou záruku, že dálnici vůbec dostaví. A jako přílohou k návrhu je také ekonomická analýza Deutsche Bank, která rovněž varuje před nárůstem konečných nákladů za D 47, když hovoří o částce pro změnu dvou set miliard.

Těžko říci, zda bylo nutné čekat, až jak, aspoň prozatím, dopadne spor uvnitř nejsilnější vládní strany. Podle některých informací byli loni proti uzavření smlouvy s Izraelci je dva tehdejší členové Zemanova týmu, dnešní premiér Špidla a vicepremiér Gross, kteří, jak známo, v posledních měsících vedli spor s příznivci expremiéra Zemana a ti dodržení smlouvy podporovali. Ale jestliže vláda od kontraktu ustoupila právě den po sjezdu ČSSD, na kterém Zemanovci neuspěli, leckdo v tom jistě bude hledat souvislosti.

Pokud potvrzení Špidly v křesle předsedy strany otevřelo cestu k vyvázání se z ošklivě vypadajícího kontraktu, znamenalo by to, že naděje spojované s jeho jménem, totiž na postupný odchod od křiklavě klientistické praxe minulého období, stále žije. To by byla zpráva rozhodně dobrá.

Otázkou ovšem zůstává, co bude následovat. Špidův kabinet zatím oznámil, že hodlá postavit dálnici bez zahraničního investora, na projekt si půjčí a rovněž, že dodrží zamýšlené dokončení D 47 v roce 2009. Bude tedy třeba počkat na nějaké bližší vysvětlení, jak to chce vláda vlastně provést. Zdálo by se totiž, že by bylo lepší vrátit se o kus nazpět a začít znovu jednat se zahraničními společnostmi, které mají jak patřičné zkušenosti, tak solidní pověst.