Výstavba hokejové haly pro hokejový šampionát v roce 2004
Česká republika není schopna uspořádat mistrovství světa v ledním hokeji. Takto stručně by se dala shrnout skutečnost, že na území České republiky není možné vybudovat důstojnou halu, která by šampionát hostila.
Právě toto je hlavní podmínkou pořádání mistrovství světa. Šéf hokejového svazu Karel Gut to věděl už před několika lety, kdy se o pořadatelství rozhodovalo. I když neměl v ruce žádný reálný příslib, že nová aréna vznikne, přesvědčil světovou hokejovou generalitu, že tomu tak bude. Proto Česká republika získala právo přivítat světový hokejový výkvět v roce 2003. Až potom se začalo uvažovat o tom, kde a kdo by měl novou halu vybudovat. Zahraniční studie dokazují, že takováto budova spolkne sice miliardy korun na výstavbu, ale ty by se měly v rozumném časovém horizontu vrátit. Víceúčelová stavba by totiž neměla sloužit pouze hokejistům, ale také jiným sportům a hlavně kulturním akcím.
Logicky padla volba na hlavní město. To ostatně s vybudováním podobné stavby v městském plánu počítalo. Nebyla však úplně přesně stanovena lokalita ani doba, kdy by měla vzniknout. Příjmy městské pokladny totiž na podobnou investici nestačí a proto by bylo výhodnější nalézt soukromého investora. Pomoc města, případně státu mohla být především v tom, že by mu nabídl za symbolické peníze k dlouhodobému pronájmu pozemek, na kterém by aréna vyrostla.
S pomocí státu při urovnávání problémů s vlastnictvím pozemků, na kterých měla aréna stát, počítal například finský investor. Právě on byl vybrán k výstavbě haly v Praze na Hagyboru. Ukázalo se však, že jeho plány neodpovídaly realitě. Pozemkové spory a licitace o to, komu stavba vynese nejvíce peněz, zaručovaly jediné. Pokud se vůbec podaří na Hagiboru něco postavit, bude to trvat léta.
Proto šéf Hokejového svazu Karel Gut musel přiznat pravdu Mezinárodní hokejové federaci. Ta se nechala přesvědčit, že jde pouze o dílčí nepříjemnost a že hala bude stát nejpozději na začátku roku 2004. Proto bylo odsouhlaseno, že Česká republika bude pořádat hokejový šampionát až v tomto roce. Měl by se konat v nové aréně, kterou slíbila postavit společnost Sazka. Slovy jejího šéfa Hušáka to pro ni neměl být žádný problém a prý k tomu neměla potřebovat pomoc od státu. V těchto dnech se ukázalo, že šlo pouze o proklamace.
Sazka totiž ohlásila, že na pokračování stavby nemá peníze a že potřebuje pomoc státu. Zádrhel je prý v tom, že Sazka chtěla potřebné finance získat pomocí úvěru u banky a ručit za ně pozemky, na kterých hala měla stát. je zajímavé, že vlastník pozemku firma Quonex za ně zaplatila zhruba osmdesát milionů korun. Na jednu stranu vzhledem k cenám v Praze by to mohla být směšná částka. Na straně druhé však vzhledem k jejich znečištění a značným nákladům na sanaci to nebyl pakatel.
Ukázalo se však, že nešlo o dobročinnou akci. Odstranit ekologické škody měl podle slibu stát. sedm set padesát milionů korun měl vyčlenit Fond národního majetku. Tím by se pozemky výrazně zhodnotily. Potíž byla v tom, že se se sanačními pracemi do loňského roku nezačalo a kvůli tomu hrozilo, že nebude moci začít výstavba haly, takže Sazka musela dopředu vědět o existenci rizik v této lokalitě.
Stejně tak není problém zjistit, jaké jsou majetkové vztahy k pozemkům a zda nejsou zastaveny u nějaké banky kvůli úvěrům. Přesto došlo vloni k zahájení stavby, bylo vydáno stavební povolení a začaly také příslušné sanační práce. Ty prováděla firma bez řádného výběrového řízení s minimem zkušeností s podobnou činností a za cenu, která neodpovídala zvyklostem. Nikomu to příliš nevadilo, stavební práce běžely dál. Hokejová generalita se kochala pohledem na internetové studie nové haly a zdálo se, že cesta ke konání světového šampionátu v roce 2004 je otevřená. Až do doby, kdy Sazka vyrukovala s tvrzením, že jí na další výstavbu banky nepůjčí peníze, protože pozemky jsou už zastaveny.
Sazka prý nemá čím jiným ručit. Bez peněz nebude aréna a bez arény mistrovství světa. Takže Česká republika utrží mezinárodní ostudu. Pokud by jediným způsobem ke konání šampionátu měla být státní záruka za úvěr Sazky, pak by bylo lepší pořádání mistrovství světa zrušit. Alespoň by stát vyslal jasný signál, že nebude donekonečna krýt záda pochybným projektům a že se nedá vydírat hrozbou mezinárodní ostudy. Právě tato taktika je v souvislosti s výstavbou nové arény nejpoužívanějším způsobem boje.
Přitom v době, kdy bylo o pořádání mistrovství světa v České republice rozhodnuto, existovalo dost času k vypsání řádného výběrového řízení, k vybrání investora, který by mohl splnit, co slíbil, a také k vybrání takové lokality, která by nebyla zatížena nejenom starými ekologickými škodami, ale také nejasnými vlastnickými vztahy. Toho všeho nebyly vláda a hlavní město ve spolupráci s Hokejovým svazem schopny.
Proto se zatím objevily dva pochybné projekty. Jeden na Hagiboru už snad definitivně patří minulosti a druhý v podání Sazky by do ní měl také zamířit. Kdyby tomu bylo jinak, lze očekávat, že by banky na takovýto projekt Sazce peníze půjčily bez státní záruky a že by se spokojily s jiným ručením majetku Sazky, než s pozemky ve Vysočanech. Ty by navíc podle názoru odborníků neměly dosahovat miliardové hodnoty, takže banky by Sazce za ně neměly stejně požadované peníze půjčit.
Současné nářky Sazky tak přímo svádějí ke spekulacím, že to dělá ze zištných důvodů. Konkrétně kvůli získání státní záruky, aby se jí zlevnil úvěr. No a případnou mezinárodní ostudu kvůli nekonání šampionátu ať řeší Karel Gut, který klidně sliboval něco, co nebyl schopen zajistit a tvrdošíjně na tom trval i v momentech, kdy se mu situace naprosto vymkla z rukou.
