Z Libanonu kdosi zaútočil na Izrael

Jednou z největších obav, které se týkaly momentální války hnutí Hamas s Izraelem, se týkaly možnosti, že se boje rozšíří na další fronty. Pohledy Izraelců ale i Evropanů se upíraly směrem k severu, k libanonsko-izraelské hranici. Právě přes tuto hranici provedli v roce 2006 výpad bojovníci Hizballáhu, zabili zde několik Izraelců, dva unesli na libanonské území, a zároveň zasypali izraelský sever sprchou raket. Izrael tehdy reagoval masivními nálety na Libanon a posléze i invazí do jižního Libanonu, kde se utkal s bojovníky Hizballáhu. Více než měsíční válku pak Izraelci museli skončit jednak kvůli neuspokojivému vojenskému výsledku, a také velkému mezinárodnímu tlaku.

Je zajímavé, že tehdy libanonskému Hizballáhu přispěchal na pomoc z Gazy palestinský Hamas, který provedl podobný výpad do jihozápadního Izraele, rovněž zde zaútočil na příhraniční jednotku, v níž zabil několik vojáků a jednoho unesl do Gazy.

Zdálo by se tedy, že - čistě podle zásad bratrské spolupráce - by měl na pomoc Hamasu tentokrát přispěchat Hizballáh, jenž je z roku 2006 dlužníkem za onu drobnou službičku zdvojení fronty, která tehdy Izrael nepochybně morálně i vojensky oslabila.

Pokud by se otevřela druhá fronta na libanonsko-izraelské hranici, znamenalo by to pravděpodobně konec nadějím na rychlé ukončení války. Představovalo by to ulehčení Hamasu a komplikaci pro Izrael, a zcela určitě by to znamenalo pohromu pro Libanon. Pokud by totiž Hizballáh otevřel druhou frontu, byla by opět do boje zatažena celá země.

Nebezpečí, že Hizballáh zaútočí, bylo o to akutnější, že šéf Hizballáhu Hassan Nasralláh opakovaně veřejně proklínal Izrael a odsuzoval důležité arabské země, zejména Egypt a Jordánsko, za to, že do bojů o Gazu nezasáhnou na straně Hamasu. Tyto země ovšem ve skutečnosti doufají, že Hamas Izraeli podlehne, podobně jako v roce 2006 doufaly, že podlehne i libanonský Hizballáh.

Nasralláhova slova o nutnosti bojovat proti Izraeli byla a jsou silná, ale nakonec zřejmě zůstane jen u slov. Jak se zdá, rakety, které kdosi z Libanonu vystřelil na Izrael, nepocházely ze skladišť Hizballáhu, ale pravděpodobně je vypálila jedna z četných palestinských organizací, které v Libanonu operují. Ty mohly mít zájem na vyvolání napětí na libanonsko-izraelské hranici a vtažení jak Izraele, tak Hizballáhu do nového konfliktu. O nový konflikt tohoto druhu však očividně nestojí ani Izrael, ale ani samotný Hizballáh, který ke svým ostrým slovům nepřidal ostrou munici. To vlastně také vrhá nové světlo na debaty o izraelském neúspěchu v libanonské válce, zdá se totiž, že i když Izrael tehdy Hizballáh zdaleka nezničil, přece dosáhl jakési rovnováhy strachu a zajistil bezpečnost své severní hranice.

V samotné Gaze boje nepřinesly žádné nové zásadní události. Zdá se, že Izrael s blížícím se koncem operací stupňuje tlak na hnutí Hamas. Tato palestinská organizace ovšem zatím nedává najevo, že by měnila názor, a jak se ve čtvrtek vyjádřil Abú Músa Marzúk, zástupce politického šéfa Hamasu, jeho hnutí nehodlá přistoupit na příměří, pokud trvá izraelská operace v Gaze. Zdá se však, že hnutí Hamas je v Gaze momentálně organizačně v rozvratu, a tak Marzúk připustil, že hnutí studuje různé mezinárodní návrhy na řešení situace. Izrael momentálně zejména požaduje vytvoření nějakého schématu, které by trvale zajistilo kontrolu hranic Gazy a Egypta, a žádá také rozmístění jednotek, které by bránily v budování pašovacích tunelů. Právě existence tunelů totiž umožnila Hamasu se vyzbrojit a vést dlouhodobou kampaň ostřelování Izraele raketami.

Podle izraelských tvrzení bylo v posledních dvou týdnech zničeno asi sto tunelů, ale dalších dvě stě jich je ještě pořád v provozu. Zdá se tedy, že jedním z hlavních faktorů pokroku v jednání o příměří nebo úplném ukončení bojů je to, jak se k věci postaví Egypt. Pokud Káhira nabídne Izraeli nějaké hodnověrné záruky, že se tentokrát postará o zajištění hranice s Gazou, mohlo by to otevřít cestu k ukončení izraelské operace. Zda k tomuto nadějnému stadiu dospěly Egypt a Izrael samostatně, díky evropské delegaci vedené Karlem Schwarzenbergem, a nebo s pomocí omniprezidenta Sarokozyho, jak tvrdí některé francouzské listy, není a možná ani nikdy nebude známo. Naděje, že boje budou už během následujících desítek hodin přerušeny, však trvají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .