Zablokované Německo

Když na začátku minulého týdne přijel do Berlína bývalý kancléř Gerhard Schröder, mohl se tam cítit jako doma a mohl si prý myslet, že se od dob, kdy se z úřadu přestěhoval, vůbec nic nezměnilo. V Berlíně se zastavil čas. Všechny představy o tom, že Německo vstoupí díky velké koalice do nové éry se vypařily jako pára nad hrncem. Po krátkém a úspěšném jaru s novou paní kancléřkou Agelou Merkelovou se již na počátku léta vše vrátilo zase do starých či lépe řečeno nejstarších kolejí. Der Spiegel napsal: Současná velká koalice jen stvrzuje neformální velkou koalici, která Německo ovládá již deset let.

Podle odborníků i za vlády Helmuta Kohla de facto v zemi vládla velká koalice, a proto byly všechny změny zablokované. I on sám myslel v posledních letech vlastně jako sociální demokrat, ač stál v čele unionistů a jimi vedené vlády. Tento stav zapřičinila obecná obava z konfrontace, ale - bohužel - připomíná redakce, bez skutečné konfrontace není možné učinit žádné rozhodnutí. To je důvod, proč se všechna důlěžitá rozhodnutí odsouvají. Německo je odsouzeno k čekání. A to jak ve věci zdravotní reformy, tak sociálních reforem. Nejspíš do podzima, ale možná ještě déle.

Přitom právě v době, kdy státní kasa je prázdná, každé zpoždění reforem situaci ještě více zhoršuje. Nevládnutí zaručuje současné vládě budoucí vládnutí. Aspoň si to někteří myslí a protože mimořádné volby není možné vyloučit, ač se o nich nehovoří, obě velké strany se na ně připravují. Německo se díky tomu dostalo do situace permanentní předvolební kampaně, která vždy znamená nefunkčnost vlády. Za takové situace se každý stará jen o sebe a nikoliv o společnou věc: o osud země.

Ve volební kampani jde o profilování vlastní strany, a proto se každý musí nějak vyhranit a ohraničit.. Jenže právě tato další předvolební situace je právě to, na čem velká koalice může ztroskotat. Dva neurotikové, kteří se snaží profilovat, mohou stěží učinit nějaké závažné rozhodnutí. Každý může akceptovat jen to, co odpovídá vlastnímu profilu a programu a toho není mnoho.

Zřetelně se to ukazuje na reformě zdravotnictví: Unionisté jsou proti omezování lékařů, famaceutických firem a privátních pojištěnců a sociální demokraté jsou zase proti zvyšování přímých finančních podílů pacientů na lékařských výkonech. Každý chrání své voliče. Žádný společný úsporný model není možné za této situace předložit. Snad se domluví jen na tom, že se trochu sníží rychlost, s jakou stoupají honoráře lékařů a možná se sníží i počet zdravotních pojišťoven. "Zatím jsme neuspořili ani jedno euro," říká vyjednavač za sociální demokraty Karl Lauterbach. "Takovéto kosmetické plány mohou spíš něco ještě stát navíc, než by spořily peníze", dodává.

A tak zbývá velké koalici jediná možnost, zdravotnictví sanovat, to znamená zaplatit ho. Teď jde jen o to kolik peněz tam poteče a odkud budou. A tak to vypadá se všemi reformami v Německu.

Zřejmě měl Joschka Fischer pravdu, napsal Der Spiegel, když řekl, že mu velká koalice připomíná slona s poníkem, kteří se rozhodli, že budou mít děti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .