Zachránce židů v Itálii Karel Weirich získal in memoriam medaili za zásluhy
Novinář, stenograf a účetní a od roku 1935 korespondent ČTK pro Vatikán, ale především spravedlivý člověk, to byl Karel Weirich. Podle historiků je jeho pomoc stovkám židů za druhé světové války srovnatelná s činy Nicholase Wintona.
Většinu svého života strávil Karel Weirich v Římě, kam jeho otec sochař přišel díky stipendiu. Před válkou pracoval Weirich jako zpravodaj ČTK. Psal ale i pro italské a vatikánské deníky. Stal se jakousi spojkou mezi českým odbojem, bývalými diplomaty, krajany a také Vatikánem. Díky němu se do kruhu blízkých papeži dostávaly zprávy z protektorátu. Jedním z jeho vatikánských kontaktů byl i Giovanni Battista Montini, pozdější papež Pavel VI.
Jenže zprostředkování informací Weirichovi nestačilo, a tak spolu s dalšími krajany, kterých se netýkaly rasové zákony, založil Svatováclavský fond na pomoc československým židům v Itálii, popisuje italský historik Alberto Tronchin.
Alberto Tronchin: „V Itálii byla velká komunita Čechoslováků. Někteří z nich byli průmyslníci, takže z ekonomického hlediska na tom byli dobře. Založili tedy fond na pomoc krajanům v Itálii, kteří nemohli pracovat. V té době obrat ‚nemohli pracovat‘ znamenal, že šlo o lidi židovského vyznání. Protože Čechoslovák v Itálii si tehdy jinak zaměstnání najít mohl.“
Nejdřív pro ně Weirich, který fond spravoval, obstarával finance, léky a oblečení.
Helena Weirichová: „Od roku 1943 se jim snažil zajistit také útočiště a falešné dokumenty. Kvůli téhle aktivitě byl také 1. dubna 1944 zatčen, odvezen do třetího křídla římského vězení Regina Coeli, kde byli především političtí vězni. Byl odsouzen k trestu smrti. Na přímý zásah papeže mu je ale trest zmírněn na 18 měsíců, které si odpyká v koncentračním táboře v Bavorsku.“
Vzpomíná jeho neteř Helena Weirichová. Právě ta ukázala na své půdě Albertu Tronchinovi dosud neprobádaný archiv Weirichových dokumetů. Seznamy v něm se týkají zhruba pěti sta osob, kterým pomohl.
Helena Weirichová: „Za to, co udělal, nikdy nic nechtěl, naopak, po válce mu byla různými organizacemi nabízena různá ocenění, ale on je vždy odmítal. Říkal, že spolu s ním by ocenění museli dostat i další lidé, kteří s ním pomáhali lidem židovského vyznání.“
Karel Werich byl tento týden vyznamenán in memoriam medailí za zásluhy. Jeho příběh má přesah do dnešní doby, tvrdí Alberto Tronchin:
Alberto Tronchin: „Problém imigrantů během druhé světové války má něco společného s dnešní situací. Dneska mají opačný směr. Tehdy se snažili dostat se ze střední Evropy do Palestiny, obecně na Blízký východ, dnes se z Blízkého východu snaží dostat do Evropy. Je to historie, která se opakuje. Během druhé světové války téměř všechny státy po roce 1938 zavírali hranice. Počet žádostí o vstup byl ze strany židů utíkajících ze zemí, které zavedly rasové zákony, veliký. Spojené státy zavedly seznamy pro žadatele o vstup. Mnohé další státy zavřely hranice úplně. Dneska se děje téměř totéž. Jsou mnohé státy, které nechtějí dovolit vstup emigrantům z tak strašné situace, jakou je válka v Sýrii a Iráku. Historie by nás měla něco naučit.“
Říká Alberto Tronchin, jehož české vydání knihy o Weirichovi „Spravedlivý riskuje“ byla v pondělí představena v Italském kulturním institutu v Praze.
