Zamilovala jsem si píseň. Koncert si postavím po svém, nemusím překřičet orchestr a zažiju i trochu humoru, říká Bella Adamova

19. květen 2023

V jedenatřiceti je altistka Bella Adamova, rodačka z Čečny, vycházející hvězda. S rodinou odešla před útlakem do Prahy, kde chodila na mezinárodní školu. Pak zamířila do zahraničí: Londýn, Kolín nad Rýnem, Graz a aktuálně Hannover – to jsou místa, kde se učila písňové interpretaci, ale i improvizaci. Proč před vším repertoárem dala přesnost právě písním, proč chce být co nejdéle pod pedagogickým dozorem a co ji naučila terapie? Mluvila o tom ve Vizitce s Renátou Spisarovou.

O zpěvu Bella Adamova hovoří jako o způsobu, jak předat posluchačům důležité myšlenky. Původně se chtěla věnovat jazzu, když jí ale učitelka představila Debussyho písňovou tvorbu, propadla klasice. Koncertní program si staví sama a pracuje na něm dlouho. Důležité jsou pro ni nejen texty, ale i tónina a první i poslední akord. Zabývá se také „svobodnou improvizací“, která je mezi jejími vrstevníky v kurzu.

Čtěte také

V rámci Pražského jara vystoupí Bella Adamova 20. května po boku německého klavíristy Malte Schäfera s písněmi romantiků i skladatelů 20. a 21. století, které spojuje motiv lásky, krutosti a ztráty. Ty se ostatně týkají i jejího života; ačkoliv vyrůstala ve velké harmonické rodině a se svými šesti sourozenci si dodnes dobře rozumí, ona i její sestra zažily ve škole – v Moskvě, kde Adamovi krátce žili, i v Praze – šikanu kvůli svému původu. Na vrub písní vybraných do svých koncertů říká: „Nechci zpívat jenom Schumanna. Píseň přeci není jen o lásce, člověk má tolik zkušeností a láska je jen jedna z nich. Mám ráda i věci, ve kterých je trocha humoru. Je strašně osvěžující dělat něco vtipného, slyšet, jak se lidé smějí.“ Na písňové tvorbě ji láká nejen repertoárová šíře, ale i fakt, že během koncertů nemusí „bojovat“ s orchestrem a může se lépe soustředit na své introvertní já.

Spustit audio

Související