Zaslouží si vůbec Čína své olympijské hry?
Olympijské hry v Pekingu ještě nezačaly, ale Čína si už teď naplno užívá své hodiny a týdny olympijské slávy. Má na to právo? To záleží na úhlu pohledu. Nemá, pokud přistoupíte na argumenty západních obhájců lidských práv - a především v tom případě, že vidíte v přidělení olympijských her jakousi odměnu.
A má na to právo, pokud v dnešních olympijských hrách vidíte výhradně svátek sportu a sportovních sponzorů, a nemícháte je dohromady s demokracií. To ostatně nedělali ani staří Řekové, pro ně byly olympijské hry výsostně náboženskou záležitostí.
Ze západního hlediska má hostitelská země olympijských her v roce 2008 nesmírné nedostatky. Čínský politický systém trpí nedostatkem soutěže - což občas, a to je úsměvné, vyznívá v neprospěch vládnoucí komunistické strany. Na její vrub nejdou totiž jenom veškeré úspěchy, ale i všechny prohry.
Jedinec v Číně, a to je markantní rozdíl od Západu, neznamená nic. Pokud mlčí a nekritizuje nedostatky systému, může docela dobře přežívat. Pokud se ale ozve, riskuje, že skončí v jednom z táborů nucených prací. Nebo ještě hůře. Čínská média nejsou svobodná a právo shromažďovací je chimérou, stejně jako svoboda vyznání.
To všechno je pravda - jenže kdo z kritiků Číny řekne už to BÉ? Že relativně nedávno, ještě v sedmdesátých letech, si prostý Číňan nemohl být jist ani svým majetkem, neřku-li životem?
Že dnes je soukromé vlastnictví v Číně opět posvátné a země, jakkoli co do jména a metod vládnutí socialistická, je ve skutečnosti tvrdě kapitalistická?
Že dnes mohou být členy Komunistické strany Číny i kapitalisté - někdejší třídní nepřátelé, které bylo ještě relativně nedávno, pokud byl člověk ochoten poslouchat ideologické návody, zapotřebí co nejdříve zlikvidovat?
Že i když Čína zůstává zemí s nejvyšším počtem poprav na světě, nyní se trest smrti kdekoli v rozlehlé Číně může vykonat pouze tehdy, když ho schválí nejvyšší soud v Pekingu? Vypadá to jako samozřejmost: ale význam tohoto nového opatření vynikne, pokud člověk ví, že největšího porušování lidských práv, řečeno západním jazykem, se v Číně dopouští místní, a nikoli centrální orgány státní správy!
A pak je tady samozřejmě ta stará otázka: lze v oblastech čínské kultury vůbec vyžadovat dodržování lidských práv - když je Čína tak politicky, kulturně i právně odlišná od Evropy? Když v Číně například vždycky platilo, že obviněný má před soudem dokázat svoji nevinu - zatímco v Evropě to bylo právě naopak, od starého Říma platila zásady presumpce neviny - a důkazní břemeno od té doby v Evropě bylo a je na soudu?
Zabývá se vůbec někdo z těch, kteří na Čínu útočí za její údajné nedodržování lidských práv, čínskou historií? Vědí tihle lidé něco o konfucianismu, podle něhož jedinec existuje pouze potud, pokud je součástí většího celku - celku, který mu diktuje jeho sociální roli, z níž nemůže a nesmí vypadnout?
A vědí vůbec tihle prvoplánoví kritici Číny, že evropský koncept lidských práv má relativně krátkou historii, že se datuje od Velké francouzské revoluce?
Zkusili se tihle kritici trochu hlouběji zaujímat o život v současné Číně? Tuší vůbec, že prostému Číňanovi se dnes opravdu žije lépe než před deseti, dvaceti či třiceti lety? Ale dosti otázek.
Pro Činu jsou olympijské hry přirozeně prestižní záležitostí. Historicky vzato, je Čína jednou z nejvyspělejších zemí světa. V devatenáctém století se ale propadla do mocenské i kulturní bezvýznamnosti. Jen souhrou náhod se Čína v devatenáctém století nerozpadla na jednotlivé evropské kolonie. Toto období celkového ponížení je ale živé i dnes. Čína už nechce zažít nic podobného, a naopak, vítá všechny příležitosti, při nichž může dokázat svou velikost. A jednu z největších šancí skýtají této dnešní " dílně světa" právě olympijské hry.
Přejme Číně jejích pár týdnů olympijské slávy, určitě si je zaslouží. Ale bez obalu ji kritizujme, kdykoli se nám uzdá, že si kritiku zaslouží. Pořádáním olympijských her, které vzešly z prostředí evropské demokracie, se Čína volky nevolky zapojila do západního duchovního světa. Byla to její volba, nikdo k tomu tento zvláštní konfuciánský, komunistický, ale také nevlídně kapitalistický svět nenutil. Přejme Číňanům jejich hry - ale také následky jejich svobodné olympijské volby. V prvé řadě nutnost odpovídat i na ta nepříjemné otázky. A že jich není málo!
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
