Zbrašovské aragonitové jeskyně
Krasové jevy vznikají zpravidla činností atmosférických a povrchových vod. Pukliny ve vápencích a dalších horninách jsou průběžně rozšiřovány vodní korozí a erozí, vytvářejí se podzemní prostory a zpětným vysrážením minerálů pak krápníková výzdoba. Pokud se však na tvorbě takových útvarů podílejí teplé minerální vody vyvěrající z hlubin, jedná se o hydrotermální kras. Jeho ukázkovým příkladem u nás jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně a další jevy v okolí města Hranice na Moravě.
Hranický kras patří svým vývojem mezi světové unikáty. Podobně jako většina krasových oblastí na Moravě, je tvořen mocnými vrstvami vápenců středně až svrchně devonského stáří (350 – 380 milionů let). Vápencová tělesa Hranicka však byla v pozdějších obdobích přetvářena činností moře, které jim dalo ve svrchních partiích podobu homolovitých útvarů nazývaných mogoty. V dalších etapách vývoje podléhaly činnosti povrchových vod a vznikaly tu první krasové jevy. Do procesu krasovění však od třetihor zasahují hydrotermální prameny, které vápence rozpouštějí a zcela odlišným způsobem modelují podzemní prostory. Postupně tak vznikly jeskynní systémy vytvořené kombinací povrchových a minerálních vod se specifickou výzdobou a dalšími zvláštními doprovodnými jevy. Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou spolu s Hranickou propastí nejvýznamnějším útvarem Hranického krasu.
Na rozdíl od většiny našich jeskyní je v podzemních prostorách teplota vzduchu kolem 14 °C. V neodvětrávaných nejnižších částech jsou stálá plynová jezera oxidu uhličitého. Stěny chodeb a dómů zdobí kůry zbrašovského onyxu a také vysokoteplotní modifikace uhličitanu vápenatého – jehlice minerálu aragonitu. Největším unikátem jsou kužely gejzírových stalagmitů. Nejpravděpodobnější teorie jejich vzniku a růstu je, že se vytvořily krystalizací uhličitanu vápenatého v místech, kde vyvěrala minerální voda z hlubin. V poslední době se objevila další domněnka vzniku, která se přiklání k názoru, že se jedná o tzv. raftové kužely. Tyto útvary vznikají pod vodou v místech, kde na hladinu jezera dopadá nasycená skapová voda. V místě skapu se vysráží kalcit, který dopadne na podvodní dno. Postupným ukládáním těchto částic se vytvářejí násypové kužely, které se zpevní následnou rekrystalizací.
Zbrašovské aragonitové jeskyně byly objeveny roku 1912 bratry Josefem a Čeňkem Chromými. Za silných mrazů vystupoval z pukliny v lomu Na Baránce silný sloup páry, na což byl upozorněn starosta obce Zbrašova Josef Chromý. Spolu s bratrem se pustili do rozšiřování pukliny vyklízením sutí, a postupně sestoupili do jeskynní prostory, později nazvané Jurikův dóm. Při prvosestupu se jim údajně přetrhlo lano, dopadli na suťový svah, přičemž se jim rozbili karbidové lampy. Museli čekat v úplné tmě 8 hodin na pomoc.
V následujících letech probíhal postupný průzkum nově objevených částí a v roce 1926 byl proražen nový vchod a jeskyně byly zpřístupněny pro veřejnost. V letech 2002 – 2005 probíhala v jeskyních generální rekonstrukce prohlídkové trasy, během které byla modernizována trasa i elektroinstalace. V průběhu rekonstrukcí se podařilo odstranit obrovské množství kamenných zakládek, které vyplňovaly některé přírodní dutiny a chodby. Zakládky byly vytvořeny v dobách původních zpřístupňovacích prací. Materiál tehdy z úsporných důvodů nebyl vyvážen ven. Během posledních rekonstrukcí se tak některý částem systému vrátila jejich původní podoba. Otevřely se nové pohledy na přírodní prostory, které byly dříve zataraseny.
Do podzemí se vchází šikmou, uměle raženou štolou, která nás zavede do hloubky 16 metrů. V těchto místech štola plynule přechází v horizontální přírodní chodbu. Přes most přicházíme k prvnímu zastavení do tzv. Zasedací síně, která nese jméno podle skalního výčnělku připomínající řečnický pult. Následující partie jeskyně jsou již názornou expozicí hydrotermálního krasu. Koblihová síň s pamětní deskou objevitelů je pojmenována podle oranžových sférických povlaků na stěnách. V přilehlé prostoře U Antoníčka je kromě „koblihů“ i další útvar vzniklý činností termálních vod – gejzírový stalagmit.
Po překonání schodiště se zcela nečekaně otvírá pohled do mohutné prostory nazvané Gallašův dóm. Ve vstupní části je možné nahlédnou do propasti vedoucí do Prokopovy jeskyně. Nejnižší úrovně těchto prostor mají trvale vysokou koncentraci oxidu uhličitého. Hladina oxidu uhličitého je proto z bezpečnostních důvodů automaticky regulována tak, aby jeho obsah v úrovni návštěvního okruhu nepřesáhl povolené 1 %. Gallašův dóm byl pojmenován podle hranického lékaře a národního buditele Josefa Heřmana Agapita Gallaše.
Návštěvní trasa pokračuje do Křtitelnice – prostory se studnovitou rourou ve stěně, jež vznikla erozní činností vody. V tomto dómu je na přenesených gejzírových stalagmitech znázorněna teorie jejich vzniku. Skrz krápníky je zavedena voda, která se z vrcholu stalagmitu rozstřikuje. Za Křtitelnicí je po levé straně průhled na aragonitový útvar s názvem Ježek. Poté chodba přechází v největší prostoru Zbrašovských aragonitových jeskyní – Jurikův dóm. Do této prostory sestoupili 42 m hlubokým komínem z povrchu objevitelé jeskyní. Byla pojmenována podle rajhradského mnicha Jurika, který roku 1169 údajně založil město Hranice. Dóm upadá do nejnižší partie, která je nazývána Tunel. Po většinu roku je zatopena plynovým jezerem, stejně jako přilehlá jeskyně Smrti. Nad chodníkem se zvedá skalní stěna, tzv. Opona, která je porostlá keříčkovitými agregáty minerálu aragonitu.
Po průchodu Jurikovým dómem kolem partií nazývaných jeskyně U krokodýla a Turecký hřbitov se dostáváme do štoly, která byla vybudována v rámci rozsáhlých rekonstrukcí prohlídkové trasy a elektroinstalace v letech 2002 – 2005. Osmdesátimetrová štola ústí na Křižovatce a pod mostem sestoupíme do Veselé jeskyně. Nevelká prostora je významná svými mořskými usazeninami s výskytem zkamenělých schránek hřebenatek. Poslední přírodní dvoranou prohlídkového okruhu Zbrašovských aragonitových jeskyní je Mramorová síň. Prostora vznikla postupným řícením stěn a stropů. Mramorová síň je využívána pro koncerty komorní hudby a také pro výstavy výtvarných děl. Pozornosti neunikne odbočka do veřejnosti nepřístupné Bezejmenné jeskyně či deska před výstupní štolou, kde je zaznamenán vodoznak označující výšku hladiny řeky Bečvy, kam vystoupala při katastrofálních povodních v červenci roku 1997.
Zbrašovské aragonitové jeskyně ukrývají přírodní výtvory, které nelze spatřit nikde jinde v naší republice. Jsou v péči a provozu Správy jeskyní České republiky.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.