Zdi
Evropa si o víkendu připomněla pětačtyřicáté výročí vzniku Berlínské zdi a nenašel se jediný silnější hlas, který by si stavbu, u níž vyhasl život dvou stovek lidí, pochvaloval. Že by zdi v Evropě vyšly z módy?
Nevyšly. V italské Padově si minulý týden vztyčili vlastní zeď. Přísně vzato - ocelovou bariéru. Na délku měří čtyřiaosmdesát metrů, což se s berlínskými sto šesti kilometry srovnávat nedá, ale výškou se na berlínské parametry dotahuje - se svými třemi metry zaostává jen o šedesát centimetrů. A další podobnost: i zeď v Padově funguje jako hradba. Obklíčila šest domů a kdo chce z nich do Padovy, nebo z Padovy do nich, musí volit cestu průchodem, hlídaným policií.
Důvod vzniku padovské zdi je bohulibější než u její berlínské příbuzné: Padova se snaží bojovat proti drogám. Zmíněné domy jsou hnízdem drogových dealerů a panuje v nich nervózní, násilnická atmosféra. Nedávno tu na sebe dva gangy, jeden severoafrický, druhý nigerijský, vytáhly nože a mačety. Aby policie skoncovala s násilím, a alespoň omezila obchod as drogami, musela problémové domy dostat pod kontrolu. A to prý bez zdi nešlo.
Tohle řešení má přinejmenším dvě slabiny. Zaprvé: doplatí na něj šmahem všichni obyvatelé zmíněných domů, i ti, kteří s drogami neobchodují. A žije tam na patnáct set lidí! A zadruhé: zkušenosti ukazují, že na zdi se dlouhodobě spoléhat nedá. Každá zeď, která má někoho chránit, totiž plní svou funkci jen dočasně. Barbaři nakonec překonali jak impozantní starořímská opevnění, tak Velkou čínskou zeď. A co zůstalo po východoněmeckém režimu, který se svou zdí vlastně také pokoušel chránit? Ne o mnoho více, než z monstrózní berlínské ohrady.
