Zdravotnictví a hádky
Spor o lékovou vyhlášku je zajisté odborný. Je těžké říci dopředu, jaké úspory přinese. Jisté je jen to, že ministerstvo zdravotnictví jednoduše musí hledat cesty, jak výdaje za léky omezit. Právě na ně je vydávána podstatná část rozpočtu zdravotních pojišťoven a právě v jejich případě je tu velmi silná lobby farmaceutických firem, které na prodeji léků dosti slušně profitují. Mají proto přirozeně zájem, aby podmínky byly pro ně co nejlepší.
Kdo jejich zájmy hájí, to je těžké jednoznačně říci, faktem ale je, že kde je dobrý zisk, je také vliv. Proto je také zajímavá přestřelka mezi senátorkou KDU-ČSL Zuzanou Roithovou a prezidentem lékařské komory Davidem Rathem. Oba se totiž vzájemně obvinili, že pracují ve prospěch farmaceutických firem. Rath dokonce požádal dopisem předsedu KDU-ČSL Kalouska, aby Roithovou odvolal z koaliční komise pro zdravotnictví, protože nehájí zájmy českého zdravotnictví a pacientů, ale farmaceutických firem.
Senátorka ovšem kontrovala, jakoukoli vazbu odmítla a spíše ji prý vidí na Rathově straně. V časopise komory jsou prý inzeráty na léky s doporučením lékařům, které léky dávat pacientům. Pacient, který vidí propad zdravotního resortu a zároveň léky potřebuje se v tom těžko vyzná. Tím spíše, že obě strany argumentují podobně, že příslušná ministerská vyhláška, na jejíž tvorbu měla vliv lékařská komora, buď přinese nebo naopak nepřinese kýženou úsporu.
Může ho ale zarazit více věcí. Lékařská komora, která spíše vystupuje kriticky vůči současnému vedení ministerstva zdravotnictví, se v podstatě podílí na vypracování nějaké vyhlášky a prosazuje do ní podle vlastního vyhlášení zlevnění mnoha léků. A prezident této komory se ohrazuje proti tomu, kdo má být za kterou stranu v koaliční komisi. Ta má řešit otázky spíše politické. Znamená to tedy, že lékařská komora má už nyní ambice zasahovat přímo do politiky? Precedenty by ostatně byly. Když byl David Rath ještě předsedou radikálních lékařských odborářů a organizoval lékařskou stávku, jedním z požadavků bylo odvolání ředitelky pražské vinohradské nemocnice. Tedy požadavek spíše politický než věcný. Shodou okolností to byla táž Zuzana Roithová.
Stejně tak je známo, že David Rath se pokoušel proniknout přímo do politiky prostřednictvím kandidátky národních socialistů a svobodných demokratů do Poslanecké sněmovny. To nemělo nic společného s posláním lékařských odborů. Stejně jako nyní nemá nic společného s prací lékařské komory určovat, kdo zasedne v koaliční komisi. Lékařská komora se, bez ohledu na jádro sporu, prostřednictvím svého prezidenta pouští do riskantní politické hry.
Na druhé straně je patrné, že problémy českého zdravotnictví pouze politika nevyřeší, je třeba k nim přistupovat hlavně odborně. Ze sporu senátorky s prezidentem komory ale přímo čiší jakési jiné zájmy, než odborné, pouze zatím není možné identifikovat, jaké to zájmy jsou a na čí straně. Faktem ale je, že to byli vždy spíše lékaři, kteří velmi ochotně naslouchali prodejcům farmaceutických firem a za drobné pozornosti jsou ochotni doporučovat ten či onen lék. V tom se jistě senátorka nemýlí. Je otázka, jestli něco takového je součástí lékařské etiky. V každém povolání by mělo být vyloučení konfliktu zájmů jedním ze základních pravidel. Mělo by to platit i pro lékaře a jejich komory.
A samozřejmé je, aby politikové i lékaři a jejich reprezentace jednali co nejvíce průhledně, protože koneckonců pracuje se tu s veřejnými penězi, jejichž výběr garantuje stát. Je těžké posoudit, která ze stran sporu má nyní pravdu. Tristní už ale je to, že jedna druhou z něčeho obviňuje a ať už má pravdu politik nebo reprezentant lékařské komory, také zřízené ze zákona, v obou případech je to pro normálního plátce zdravotního pojištění a pacienta nepřijatelná představa. Aby tedy ve zdravotním resortu byla zachována důvěryhodnost, měly by se obě strany domluvit na nejlepším řešením v rámci možností co nejvíce oproštěném od skupinových zájmů. To by snad mohl být legitimní zájem obou stran.
