Zelení v SRN
Zelení v Německu v supervolebním roce vykazují podobné chyby jaké nám předvádějí naši zelení: vedou boje o směřování strany, hádají se a různá křídla uvnitř strany se navzájem napadají. To je důvod, proč se někteří analytici domnívají, že jejich kampaň v blížících se celostátních volbách by mohla upadnout do chaosu dřív než začne.
Zásadní otázka, na kterou by si tato strana měla ještě před volbami umět odpovědět, zní: S kým chceme po volbách vládnout? Renate Künast, šéfka parlamentní frakce, je přesvědčená o tom, že by zelení měli být v koalicí s liberály FDP a sociálními demokraty SPD. Jenže představenstvo zelených a jejich předsedkyně Claudia Roth je proti a semaforovou koalice zásadně odmítá. Přesto se zdá, že jsou to právě zelení, kteří začali s volební kampaní nejdříve, zatímco ostatní o strategiích teprve jednají v sekretariátech. Zelení již představili svůj šestasedmdesáti bodový volební program, ale zároveň je možné konstatovat, že největším nepřítelem této strany je právě strana sama, protože se nemůže domluvit na tom, s kým by v budoucnu měla spolupracovat. Protože ale s unionisty CDU a CSU spolupráce nepřichází vůbec v úvahu, zbývá tedy logicky jenom semaforová koalice, ale právě tu vedení strany celkem nelogicky odmítá. A konečně koalice sociálních demokratů, zelených a postkomunistů Oscara Lafontaina zase nepřichází v úvahu kvůli sociálním demokratům, kteří v žádném případě nechtějí nic mít s krajní levicí, což platí hlavně o současném ministru zahraničí a kandidátu na kancléře Franku-Walteru Steinmeierovi.
Proto také hlavní kandidáti do příštích voleb za zelené Renate Künast a Jürgen Trittin, bývalý ministr životního prostředí, navrhovali semaforovou koalici a před několika týdny chtěli, aby byla součástí volebního programu. Problém je ale v tom, že členská základna se není ochotna smířit se spoluprací s liberály a hlavně s jejich neoblíbeným předsedou Guido Westerwellem. Když se v minulých dnech na stranické konferenci zelených v Severním Porýní - Vestfálsku paní Künast o možné semaforové koalici pokusila promluvit, byla přerušena hlasitým pískáním. Nakonec velkou většinou stranická konference semaforovou koalici zamítla.
Komentátoři píší, že v této straně existuje velká radost ze sebezničení. Na jedné straně zelení vědí, že bez protagonistů jako jsou paní Künast a pan Trittin to nejde, ale na druhé straně pro členskou základnu symbolizují nepřijatelné kompromisy, které tito lidé přijímali, když byli ve vládě Gerharda Schrödera. Na tento nejpopulárnější tandem své strany se členská základna dívá se zvláštní směsicí obdivu a opovržení. Straničtí fundamentalisté sní o silné levici i s postkomunisty a realisté považují takovou možnost za předem ztracenou a zcela nepřijatelnou. To je hlavní důvod, proč si asi můžeme dovolit říci, že účast zelených v jakékoliv budoucí vládě je skoro vyloučená.
Předsedkyně strany Claudia Roth se chová tak jak se chová zřejmě hlavně proto, že chce v budoucnu zůstat předsedkyní, i když ve volbách její strana neuspěje, a proto víc než rozumná řešení hledá taková, po kterých volá většina stranické základny. Jenže, jak rád zdůrazňuje v médiích Jürgen Trittin, 80 procent voličů podle oficiálních průzkumů si naopak zelené ve vládě přeje. To je nejspíš důvod proč do programu nakonec zelení napsali jen ty možnosti, které odmítají, tedy koalici CDU/CSU s FDP a pokračování velké koalice CDU/CSU se sociálními demokraty.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
