Zelení ve sněmovně?
Začněme asi zase tím, co říkáme vždy, když se objeví další průzkum veřejného mínění. Nelze je v žádném případě přeceňovat, protože přízeň voličů je vrtkavá a do skutečných voleb se může ledacos změnit. Navíc je něco jiného říci, koho budu volit, a pak tváří v tvář volebnímu lístku někoho skutečně vybrat. Zároveň ale není možné průzkumy ani podceňovat. O náladách něco vypovídají a často se stává, že vyjdou.
Zejména politické strany, které průzkumy označí za ty, které se ve volbách do Poslanecké sněmovny nedostanou nad hranici pěti procent, tedy nezískají žádný mandát, by se měly mít na pozoru a silné řeči jejich představitelů by se neměly brát vážně. Co totiž v průzkumech volebních preferencí skoro jednoznačně vychází je určení strany, které se do sněmovny nedostane.
V historii těchto průzkumů je jen velmi málo případů, kdy se právě v tom mýlily. Kolega Jiří Ješ upozornil například na někdejší Sládkovy republikány a Stranu za životní jistoty, kterým průzkumy předpověděly vstup do Poslanecké sněmovny v roce 1998 a nedostaly se tam.
Naopak ovšem není znám případ, že by strana měla v průzkumech pod pět procent a přesto do Poslanecké sněmovny vstoupila. Firmy, které se průzkumy předvolebních preferencí zabývají mají v tomto smyslu určitou moc. Jejich pravidelným prováděním a zveřejňováním si samy dělají reklamu, protože jejich výsledkům je v médiích věnována až přehnaná pozornost. Ale jak se zdá, pomáhají silnějším a naopak potápějí slabé. Když se totiž několik těchto firem shodne na tom, že některá strana se do Poslanecké sněmovny nedostane, voliči se od ní začnou ještě více odvracet, protože se bojí, že by jejich hlas propadl. To je ovšem efekt, se kterým se nedá nic dělat.
Jenže platí to i naopak. Když se některá strana nad pět procent vyhoupne, voliči se bát přestanou a to jí může ještě posílit. Proto není zase tak nepodstatná dnešní zpráva agentury STEM, která je už dlouhou dobu v povědomí jako společnost, která průzkumy pravidelně provádí. Z ní vyplývá, že se za pětiprocentní hranici vyhoupla strana Zelených.
Je to zpráva o to závažnější, že v tomto volebním období je to vlastně první případ, kdy se v průzkumy dostala nějaká další strana mezi dosavadní silnou parlamentní čtyřku v Poslanecké sněmovně, tedy Českou stranu sociálně demokratickou, Občanskou demokratickou stranu, Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a Komunistickou stranu Čech a Moravy. Poslední strana v Poslanecké sněmovně, Unie svobody, klesla pod pět procent ve volebních průzkumech okamžitě po volbách před čtyřmi lety, kdy kandidovala s KDU-ČSL a kdyby tomu tak nebylo, asi by se do sněmovny nedostala ani tehdy.
Je to tedy bezesporu zpráva, hodná zaznamenání. Zelení, strana, která působí na české politické scéně už od listopadu a která vždy mohla mít čilé zahraniční kontakty se stranami podobného zaměření, měla naopak vždy smůlu na nedostatek skutečných politiků a vnitřní rozhádanost. Strana, vzešlá z ekologických iniciativ, často s radikálním nábojem, nebyla schopna pracovat standardními politickými metodami a přizpůsobit se normální každodenní politické práci.
Nyní se zdá, že se uvnitř ní situace poněkud změnila. V jejím čele se objevili lidé, kteří mají přímou zkušenost s normální politickou prací, současný předseda Martin Bursík byl už dokonce ministrem a místopředseda Petr Štěpánek působí už dlouho v pražské komunální politice. Právě na komunální a krajské úrovni strana disponuje určitým potenciálem.
Možná právě to přispělo, že strana začala být vnímána jako reálná alternativa. Politologové, které dnes oslovila ČTK, samozřejmě varují před přeceňováním průzkumu, jak jsme to na začátku učinili i my. Nicméně například politoložka Vladimíra Dvořáková vidí prostor, že by se Zelení do sněmovny dostali. Rozhodně je třeba jasně říci, že tento fakt musí potvrdit další průzkumy a pak teprve bude možné hovořit o jistém průlomu do stabilní politické scény.
Takový průlom by totiž mohl znamenat zcela jinou konstelaci politických sil. Zatím se totiž má téměř za jistotu, že v příští Poslanecké sněmovny v červnu zasedne pouze jmenovaná čtyřka. Z toho vycházejí úvahy o povolebních vládních konstelacích. Jakákoliv pátá síla by mohla situaci zamíchat. Je zřejmé, že pokud by se takovou pátou silou stala Strana zelených, spíše by to posílilo levici a zřejmě by se ještě více rozplynula vize středopravé vlády. Nebo by naopak mohl ještě více zesílit tlak na vytvoření velké koalice po německém vzoru, kde strana Zelených po dalším volebním úspěchu z vlády vypadla.
V každém případě je třeba tento posun zaznamenat a počkat na další průzkumy, jestli ho potvrdí. Vyjití z gheta podpětiprocentních stran, byť v jednom ne zcela reprezentativním průzkumu, je ale pro stranu Zelených a celé politické spektrum zprávou nepřehlédnutelnou.
