Zemřel arcibiskup Christodulos

Řecká pravoslavná církev je jednou z nejbohatších a možná i nejvlivnějších autokefálních církví pravoslavného světa, a tak i její nejvyšší představený svým vlivem přesahuje hranice místní církevní obce. Jak potvrzuje religionista Roman Paďouk, arcibiskup Chritodulos byl velkou osobností a přispěl k hledání nových cest v pravoslavné církvi.

"Musíme si uvědomit, že on se narodil v roce 1939, narodil se v maloasijské části Řecka, jeho rodiče přišli do Athén během 2. světové války, on sám vystudoval právnickou fakultu athénské Aristotelovy univerzity a posléze studoval teologii. Byl velmi významným představitelem nového kanonického práva, nových reforem, které začaly v 60. letech. V roce 1974 byl vysvěcen na biskupa a pravoslavnou církev vedl teprve od roku 1998. To znamená, že za pouhých deset let si získal všeobecnou autoritu především tím, že Řecko řeší řadu otázek - například vztah pravoslaví a demokracie, vztah pravoslaví a ekologie, vztah pravoslaví a Evropské unie. To jsou velmi složité věci a on se vždy velmi výrazně zastával integrity tradice, což mu samozřejmě vyneslo kritiku, nicméně také mnoho zásadních postojů. Prostě byla to vůdčí velmi vzdělaná postava, arcibiskup mluvil velmi dobře francouzsky, italsky, německy, anglicky a navíc publikoval více než 160 různých textů."

Ještě než se stal athénským biskupem, byl zodpovědný za ekumenický dialog ve své církvi, podporoval schůzky s Vatikánem, setkal se také s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Řecku a na svou stranu se snažil získat i ortodoxní křídlo církve, které ekumenu odmítá. Je také známo, že Christodulos přivedl do církve spoustu mladých lidí.

Roman Paďouk k tomu říká: "Ještě jako metropolita v eparchii, tedy před tím, než se stal arcibiskupem athénským, založil neuvěřitelných 200 filantropických domů, které se zabývaly drogami, nejrůznějšími sociálními otázkami, vzdělávacím a výchovným systémem. V tom byl nesmírně aktivní a přesně toto je asi zřejmě důvod, proč jeho popularita byla daleko větší u mladých lidí, mladých Řeků, než u starší generace. Tam samozřejmě měl úctu, ale ta jeho filantropická pozice, ta eologická interpretace filantropie, byla velmi silná, byl to hlavní rys v jeho působení ve funkci hlavy Řecké pravoslavné církve."