Židovský stát

Tato kuriózní polygamní a striktně veganská sekta vznikla v roce 1967 ve Spojených státech poté, co se její zakladatel údajně dozvěděl od archanděla Gabriela, že je vůdcem ztraceného kmene Izraelitů. O 2 roky později se skupina přistěhovala do Izraele a žila tam na povolení k dočasnému pobytu, které jim nicméně umožňovalo pracovat a pobírat sociální dávky. Spor o jejich status se vlekl především proto, že se úřady obávaly, aby v případě udělení občanství jejich příkladu nenásledovaly další podobné sekty nebo skupiny. Izrael, jehož existence je založena na sionismu, by pak mohl přestat být židovským státem.

Komunistický režim pojem "sionismus" zcela překroutil a proměnil v invektivu. Znamenal však vždy jen to, co v okamžiku svého vzniku koncem 19. století, kde označil hnutí, založené Theodorem Herzlem, jehož cílem bylo vrátit Židy na Sion a vytvořit zde židovskou domovinu. K té se Židé tisíce let obraceli a dodnes obracejí v motlitbách. A tak se po nové vlně antisemitismu v Rusku a Východní Evropě v 19. století stala Palestina přirozenou volbou. V rámci sionistického úsilí proto nejrůznější židovské organizace, v čele se Židovskou agenturou, už 120 let přesídlují do Izraele Židy z celého světa.

To bylo i smyslem nedávného přemístění 6 Židů z Iráku. Jejich přesun umožnilo vítězství spojenců nad režimem Saddáma Husajna. Tento nízký počet možná vypadá směšně, ale stojí za ním pohnutá historie iráckých Židů, stará 2700 let.

Irácká židovská komunita patřila k nejstarším na světě. Vznikla po porážce severních kmenů Izraele a Sýrie v roce 722 před občanským letopočtem, kdy byla na území Iráku zavlečena řada Židů. Komunita se rozrostla v roce 586 před občanským letopočtem, kdy nad jižními izraelskými kmeny zvítězila Babylónie a řadu Židů zajala. V následujících staletích v zemi zavládlo příznivé ovzduší, ve kterém se zrodili jedni z nejvýznamnějších židovských učenců v historii. V letech 500-700 občanského letopočtu zde vznikl i slavný Babylonský Talmud.

Irák se stal nezávislým státem v roce 1932 a situace iráckých Židů se drasticky změnila. Zejména ve 40. letech zde běžně docházelo ke státem organizovaným krvavým pogromům a po vyhlášení státu Izrael v roce 48 se sionismus stal hrdelním zločinem.

V roce 1950 bylo Židům povoleno se ze země vystěhovat, ale museli v Iráku zanechat veškerý majetek. Stát Izrael odtud během jediného roku odstěhoval 104 tisíc Židů a dalších 20 tisíc propašoval přes Írán. Ti, kteří odmítli odjet, toho brzy litovali.

V roce 1952 byla zahájena nenávistní protižidovská kampaň, která začala veřejnou popravou dvou Židů, falešně obviněných z pumového atentátu v Bagdádu. Se sílící mocí Saddámovy strany Baas se množila i protižidovská opatření a nařízení, která se nápadně podobala nacistickým. Lidé nesměli prodávat vlastní majetek a museli nosit žluté identifikační karty. Po šestidenní válce jim byl veškerý majetek vyvlastněn, stát zmrazil jejich bankovní konta, propustil je ze všech vládních institucí, uzavřel jejich soukromé podniky a odpojil telefony. Nesměli se vzdálit z místa bydliště a čas od času měli i domácí vězení.

Nejhorší persekuce nastala v roce 1968, kde byla takzvaně odhalena neexistující špionážní síť židovských obchodníků a při procesech podobných stalinským, bylo 14 osob odsouzeno k trestu smrti a veřejně popraveno. Mnoho dalších zemřelo při mučení, v lednu 1969 si na výzvu státního rozhlasu přišlo k jejich šibenicím zatančit a zazpívat půl milionů iráckých muslimů. Ještě v roce 2000 irácká státní media o Židech mluvila jako o "potomcích opic a prasat, o vyznavačích tyranského bezvěrce". Konec citátu.

Teprve v 70. letech Saddám Husajn po obrovském mezinárodním nátlaku situaci zmírnil a dovolil zbylým Židům, aby se potichu vystěhovali do Izraele. Zůstali jen ti, co se na nový život cítili příliš staří.

Takových je i těch 6, kteří do Izraele přesídlili v uplynulých dnech. Mezi nimi je 99letá žena se svou 70letou dcerou, poslední 70letá Židovka z jihoirácké Basry. Nebo 90letý slepec z Bagdádu. Zbývajících a posledních 28 Židů, kteří v Iráku žijí, ze země odjet nechce.

Izrael se stejným úsilím do země přepravil statisíce Židů z dalších států. 43 tisíc Židů přišlo z Jemenu, 100 tisíc z Maroka, zhruba stejný počet z Tuniska. Po 2. světové válce židovská agentura přivezla skoro čtvrt milionů Židů, kteří přežili nacistické koncentrační tábory. V pozdějších letech se sem přemístilo skoro celé židovství Bulharska, polovina jugoslávských Židů, 40 tisíc osob z Turecka, 18 tisíc z Íránu, 15 tisíc z Etiopie a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Více než milion židů přišlo od konce 80. let z bývalého Sovětského svazu a později z Ruska. Jen za prvních 25 let existence židovského státu stoupl počet obyvatel z počátečních 265 tisíc na více než 3 miliony a přistěhovalectví pokračuje i dnes, kdy má Izrael přes 6 milionů obyvatel.

Na tak malý stát to není málo. A to se má ještě rozdělit na dva, židovský a palestinský. S nevšedním nápadem přišel počátkem týdne v rozhovoru pro americkou televizi ABC libyjský vůdce Muamar Kaddáfí. Předpověděl krach mezinárodního mírového plánu, protože země je na 2 státy údajně příliš mrňavá. Proto by se neměla dělit, ale Izraelci a Palestinci by měli vytvořit stát jediný, který by se jmenoval Izratina. Uvidíme, zda Kaddáfímu někdo na Blízkém východě dopřeje sluchu.