Zimbabwe připomíná frašku
Současné dění v Zimbabwe v lecčems připomíná zdařilou frašku. Ani jedenáct dní po prezidentských volbách nejsou známy jejich oficiální výsledky. Ústřední volební komise je nezveřejnila, ačkoli to měla udělat do minulého pátku. Přitom je jasné, že dosavadní prezident Robert Mugabe prohrál. Nejenže to tvrdí opozice, je to zřejmé i z volání vládní strany Zanu-PF po přepočítání hlasů.
Proč by se toho domáhala, kdyby věděla, že Mugabe vyhrál? Kdyby vyhrál, proč by vláda nechala zatknout sedm volebních komisařů, které obviňuje, že Mugabeho podvodně připravili o pět tisíc hlasů?
Pokud by se hlasy skutečně začaly přepočítávat - a vyloučeno to není, poněvadž zimbabwská ústřední volební komise není na vládě nezávislá - šlo by patrně o světovou premiéru. Když se hlasy přepočítávají jinde, má to ustálený řád: napřed se zveřejní výsledky, nespokojená strana je napadne, a teprve potom se přikročí k přepočítávání. Ale pro Zimbabwe platí, že tam neplatí, co platí jinde. Když mají v jiné zemi dvacetiprocentní nezaměstnanost, hrozí se jí. V Zimbabwe je nezaměstnanost čtyřnásob tak velká. Dvojciferná inflace je všude na světě důvodem k vážnému znepokojení. V Zimbabwe mají inflaci šestimístnou.
Zábavně působí i proměny prezidenta Mugabeho v posledních dnech. Podle zpráv, které se zdají důvěryhodné, přiznal minulý týden úzkému okruhu příbuzných a spolupracovníků, že volby prohrál. Říkalo se, a to také vypadá věrohodně, že nechal sondovat, zda ho opozice výměnou za opuštění prezidentského křesla nechá v klidu dožít v jeho přepychovém třípodlažním paláci obloženém italským mramorem. V každém případě se Mugabe, vášnivý táborový řečník, přechodně odmlčel - což by mohlo potvrzovat dohady, že na prohru nebyl připraven a nedovede se s ní ve svých čtyřiaosmdesáti letech vyrovnat. S víkendem se ale v Mugabem probudil starý bojovník a prezident začal halasně ujišťovat, že nedá zimbabwskou půdu zrádným zahraničním bělochům a jejich domácím přisluhovačům.
Tyto zvraty, jakkoli jsou s to budit veselí, mohou mít racionální vysvětlení.
Mugabe opravdu mohl být připraven vzdát se moci za slib beztrestnosti pro sebe a špičky své strany - bylo by radno o takový slib usilovat, k oponentům se totiž Mugabeho režim často choval velmi brutálně, používal metody gestapa, NKVD či amerických mafiánů.
S návrhem takové podmíněné kapitulace mohl ale prezident narazit na silný odpor u těch, kteří z jeho režimu tyli a jejichž prebendy by Mugabeho odchod nemusely dlouho přežít. Tedy u výše postavených policistů, vojáků i soudců, kteří rádi brali půdu, když ji vláda dávala. U členů prorežimních bojůvek, kteří byli za nějaký ten peníz vždycky ochotni zpřerážet kosti protirežimním demonstrantům. U bývalých partyzánů, kteří stále nemají pocit, že byli dostatečně odměněni za účast ve válce o nezávislost.
A samozřejmě, též u všech Mugabeho spolustraníků, kterým se daří dobře, byť v zemi vládne hospodářská mizérie.
Odpor těchto lidí mohl Mugabeho v jeho váhání posílit, anebo se ho prezident mohl i zaleknout. Tak jako tak, Mugabe neodchází. Jeho strana se chystá na druhé kolo prezidentských voleb, a to by už mělo dopadnout podle jejích představ. Svérázná předvolební kampaň v zimbabwském stylu již začala, a na ní věru nic úsměvného není. V rámci zastrašování protivníků - ale také nedostatečně uvědomělých voličů - bylo podle opozice napadeno více než osmdesát jejích příslušníků a takzvaní "veteráni boje za nezávislost", z nichž někteří byli v době boje za nezávislost ještě dětmi, začali zastrašovat bílé farmáře.
Jen tak na okraj: Běloši v Zimbabwe vlastnívali 4000 farem. Tehdy zimbabwské hospodářství prosperovalo. Mugabeho vláda ale prosadila pozemkovou reformu a napřed legálně, a pak i násilně začala bělochům půdu odnímat. Noví majitelé, kteří půdu dostali za stranické či partyzánské zásluhy, jsou mnohem horšími hospodáři - což byl jeden z hlavních důvodů děsivého propadu ekonomiky. Dnes v Zimbabwe zbývá jen tři sta bělošských farem, a ty v důsledku zastrašovací kampaně posledních dnů opustilo na šest desítek hospodářů.
Zimbabwské vyhlídky do nejbližší budoucnosti jsou neveselé. Vláda bude asi nadále ignorovat tvrzení opozice, že její kandidát Morgan Tsvangiraj získal nadpoloviční většinu hlasů už v prvním kole prezidentských voleb, a vyhlásí kolo druhé. To bude nutně znamenat násilnosti, a snad i krveprolití. Co před druhým kolem voleb nespraví zastrašování, to po něm spraví manipulace. A staronovým prezidentem bude Robert Mugabe.
Dá se takovému vývoji zabránit? Západ ani zimbabwská opozice to nejspíš nedokáží. Jihoafrická republika, na níž je Zimbabwe životně závislé, by to asi dokázala - ale zjevně se jí do toho nechce. Její prezident Thabo Mbeki je sice demokrat, ale i on býval bojovníkem proti bílým, stejně jako Mugabe.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
