Zmizelé židovské příběhy
Hermína a Ota Vohryzkovi z Vysokého Mýta válku přežili
Zatímco Hermína se osvobození dočkala v Terezíně, Ota málem zahynul v pochodu smrti. Polomrtvého ho našli dobří lidé a přivedli k vesnickému lékaři. Ten Otu ukryl, léčil a vrátil do života.
Rodina Vohryzkova žila v Litomyšlské ulici v domě, který měl za války č.p. 58. Tento dům už ve Vysokém Mýtě nestojí a židovskou rodinu připomínají jen dva Kameny zmizelých umístěných v dlažbě chodníku.
Max a Hermína Vohryzkovi se vzali v roce 1899 a dva roky po svatbě se jim narodil syn Oto a po dalších dvou letech dcera Anna. Rodina žila z hospodářství a k tomu provozovala obchod se železem.
Ota zůstal do konce života svobodný, ale sestra Anna se provdala a odstěhovala do Prahy. Sňatek s nežidovským mužem ji sice první léta chránil, ke konci války ale byla mnohá smíšená manželství rozdělena a nežidovští manželé posílání do pracovních táborů. Manžel Anny, Karel Smrž, byl kameraman a později filmový kritik, jeho profese a přátelství s filmovým producentem Milošem Havlem je pravděpodobně uchránila od rozdělení rodiny a nástupu do transportu.
Do transportu ale musela jít pětašedesátiletá Hermína a jedenačtyřicetiletý syn Ota, tatínek Max zemřel rok před tím. Anna zůstala s dcerkou a manželem v Praze a maminku i bratra v Terezíně podporovala vším, čeho se v ghettu nedostávalo.
Zatímco Hermína se dočkala osvobození v terezínském ghettu, Ota se dostal do karlovarského pochodu smrti. Polomrtvého ho donesli k vesnickému lékaři, který Otu ukryl na půdě, léčil ho a u kterého se dočkal konce války.
Po válce žili Hermína s Otou v Praze u Anny, která o ně do konce života pečovala, a oni ji vypomáhali s domácností, výchovou dcery a později i vnoučat. Po smrti Hermíny a Anny (zemřeli rok po sobě) se Ota vrátil do Vysokého Mýta. Ve svém rodišti dožil posledních sedm let svého života a je pochován na vysokomýtském hřbitově.
Poslechněte si vyprávění dcery Hany Junové (Paměť národa), vnučky Markéty Rokytové, Soni Krátké z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a ukázky textů z rodinného archivu...
Související
-
Před 80 lety museli odjet židé z Pardubic do ghetta Terezín
Před osmdesáti lety 5. a 9. prosince 1942 museli židé opustit Pardubice.
-
Padákoví andělé: Snesli se z nebe a přinesli naději
Snesli se z nebe a přinesli naději. Sedmidílný seriál připomene příběhy československých parašutistů vyslaných londýnskou exilovou vládou během druhé světové války.
-
Co kostka, to příběh. Kameny zmizelých už budou mít i Pardubice
Lidově se jim říká štolprštajny. Přímo na ulicích nám v různých městech připomínají oběti druhé světové války, holocaustu a nacistického režimu.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
