Zpráva o svobodě médií

Vyčíst se z něj dá několik zásadních poznatků. Především fakt, že nezáleží v první řadě na hospodářské prosperitě, pokud jde o svobodu šíření informací. Spíše jde o to, zda jde o zemi, kde funguje parlamentní demokracie, a také zda daná země zrovna neválčí.

Asi nejvýraznějším rysem hodnocení je jasná vedoucí pozice evropských zemí. Mezi prvními dvaceti je jich 18, výjimkou je Kanada a Nový Zéland, tedy anglosaské demokracie které mají, řekněme, evropský původ. Dodejme, že na prvním místě žebříčku jsou Island, Lucembursko a Norsko. Bývalý východní blok reprezentují na čtvrtém místě Estonsko, a na sedmém Lotyšsko se Slovenskem.

O poznání překvapivější je fakt, že druhou celkem dobře hodnocenou kompaktní skupinou jsou země střední Ameriky a Karibiku, jako jsou Jamajka a Kostarika, ale také Surinam nebo Trinidad a Tobago, jež se vesměs umístily mezi dvacátým a třicátým místem.

Zatímco v první dvacítce evropských zemích jsou především země severské, jižní Evropa dopadla výrazně hůře. Například Francie se dostala až na 35. místo, hned za ní je Španělsko, a Itálie dokonce až čtyři-a-čtyřicátá. Organizace Reportéři bez hranic to vysvětluje tím, že poměry v těchto zemích jsou ovlivněny politickým či kriminálním násilím, které omezuje svobodnou výměnu informací.

Násilí patří k největším problémům, které brání tiskové svobodě, a Reportéři bez hranic si všímají zejména případů zemí, které se angažují ve válce. Spojené státy jsou až na 36. místě a Izrael na 46., a to prý právě proto, že jde o bojující země. Izrael například oproti loňskému žebříčku silně poklesl, protože letos při střelbě zahynul palestinský novinář, což mu do bodového hodnocení přidalo velké mínus. Guantánamo, na kterém byl Spojenými státy vězněn jeden novinář, zpráva nikoli neutrálně označuje jako peklo.

Jsou ovšem ještě závažnější hrozby, a těmi jsou občanské války. Reportéři bez hranic uvádějí jmenovitě Irák, Pákistán, Afghánistán a Somálsko, kde jsou novináři nejen vězněni, ale také zabíjeni a unášeni - všechny jmenované země jsou až za 150. místem. Ještě níže leží Srí lanka a Palestinská autonomie, kde je zejména kritizována vláda hnutí Hamas v Gaze.

Tradičním nepřítelem svobody šíření informací jsou samozřejmě utlačovatelské vlády. Organizace si všímá zejména těch, které stojí na osobním kultu prezidenta nebo vůdce, například Ben Aliho Tunisko, Asadovu Sýrii nebo Lukašenkovo Bělorusko. Ty, které žádný kult osobnosti nepěstují, jako je Saúdská Arábie, jsou ovšem často hodnoceny ještě hůř. Zvláštním případem jsou také země, kde existují různá politická a náboženská tabu, za jejichž porušení jsou novináři vězněni a noviny zavírány.

Kritice neušla ani Čína, kde ani olympijské hry nezabránily vládě v tom, aby žalářovala novináře. Číně zpráva věnuje také pozornost v sekci věnované roli internetu, protože právě v tomto ohledu je na tom tato země nejhůře. Reportéři bez hranic Peking kritizují za značné omezování internetu a jeho cenzuru. K internetovým hříšníkům patří i Egypt od té doby, co se účastníci protivládní demonstrace svolali pomocí emailu. Od té doby je každý uživatel internetu považován za podezřelého. V Sýrii zas bylo uvězněno několik bloggerů.

Pozornost zpráva věnuje také roli korupce. V celé Evropě dopadlo nejhůře Bulharsko, a to právě z tohoto důvodu. Sofie je tedy příkladem, že ani parlamentní demokracie a mír nezaručuje dostatečnou svobodu médií. Tyto nešvary poslaly na dno žebříčku i další země považované za demokracie, jako je Mexiko nebo Indie.

Zpráva se velmi přísně vyslovuje o situaci v Rusku, které je až na sto jeden-a-čtyřicátém místě, a jmenovitě zmiňuje případ vraždy Anny Politkovské. Moskva je tedy na žebříčku daleko za Ománem, Kambodžou nebo Kamerunem.

Posluchače, kteří vydrželi až do konce, protože byli zvědaví na umístění České republiky snad potěší, že i když se naše země umístila až za Slovenskem, šestnácté místo nás pořád umisťuje do elitní dvacítky. Dostali jsme stejné bodové hodnocení jako Nizozemsko a dopadli lépe než Německo nebo Británie.

Zpráva organizace Reportéři bez hranic konstatuje, že i svoboda médií ve vedoucích demokracií podléhají postupné erozi a podléhá tlakům které utvářejí svět po 11. září. Všímá si také, že hospodářsky silné diktatury využívají rozdělení západního světa a zpupně se chlubí svým autoritářstvím. Boj proti terorismu totiž umožňuje vydávat četné zásahy do svobody za nutné opatření, který se nikdo neodváží kritizovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .