Den památky obětí holocaustu
Tento týden jsme si připomněli Den památky obětí holocaustu. Připomíná utrpení šesti milionů židovských obětí holocaustu za druhé světové války. Vztahuje se k 27. lednu, neboť v tento den roku 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Mezinárodní den památky obětí holocaustu obrací naše oči a duše k minulosti, ale zároveň představuje apel pro přítomnost i pro budoucí generace.
Koncentrační a vyhlazovací tábory, šest milionů obětí, šest milionů zmarněných životů, bizarní nelidské zlo, spáchané lidmi na lidech. To připomíná Den památky obětí holocaustu. Ale pamětníci nezadržitelně odcházejí a stále naléhavější je otázka sdělitelnosti těchto hrůzných dějů, sdělitelnosti pro ty, kteří teprve přijdou. K čemuž Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, říká:
Leo Pavlát: „Je to pravda, čas nelze zastavit... Na druhou stranu, zvláště v posledních letech, se hodně udělalo. Existuje množství vzdělávacích programů, které připomínají nejen pietně, ale především s ohledem na přítomnost a budoucnost, co to holocaust, šoa, bylo... Máme řadu projektů, díky nimž byly, jak zvukově, tak obrazově, zachyceny výpovědi přeživších šoa, což je také nesmírně důležité. Ovšem na druhou stranu, a to je třeba také říci, že nikdy v poválečném období, a nakonec každý rok je to s větší intenzitou, nebyla zaznamenána taková tendence k extrémismu, který je spjat s antisemitismem. A to je samozřejmě potom výzva pro současnost.“
Speciální kapitolou je potom popírání holocaustu. Jestliže je tématem a programem nepříliš bystrých hochů sotva škole odrostlých, lze to svést alespoň na nevědomost a hloupost. Ale jak to, že popíračem holocaustu může být vzdělaný a inteligentní člověk s rozhledem? Viz biskup Williamson?
Leo Pavlát: „Mě to udivuje. Mě samozřejmě udivuje, že pokud někdo popírá taková zvěrstva, takový zločin proti lidskosti, tak si ho těžko dokážu spojit s humanitou věřícího člověka. Je to nesmírně urážlivé, myslím si, že je to velice špatný příklad... Protože člověk v takovém postavení je do značné míry příkladem, minimálně pro svou obec, a nahrává to těm, kteří popírají šoa, urážejí oběti genocidy Židů a svým způsobem to dopředu legitimizuje popírání všech dalších. Protože člověk, pokud je ve vysoké funkci, má nesporně větší odpovědnost.“
Extrémisté včetně antisemitů - parazitují na problémech, jako je krize a nespokojenost a úzkost, která ji doprovází, ale také parazitují na selhání politiků. Jejich nečestnost, lež, nevěrohodnost, neplnění slibů - to je živná půda extrémismu. Postupy jsou známy, nabídky také: "Zavedeme pořádek a řád. Budeme tvrdí, ale spravedliví." Rétorika, která v historii lidstva stála na počátku těch nejtemnějších kapitol. Je tristní, že vzpomínáme-li na oběti holocaustu teď v moderním a rozvinutém jednadvacátém století, pořád musíme být ve střehu.
