Apolena Rychlíková

Poprvé jsem Petra Uhla osobně navštívila před mnoha lety, kdy jsem plánovala natočit svědectví „levicových demokratů“ napříč československými dějinami.

Počty nakažených koronavirem za uplynulý týden dosahovaly čísel, o kterých se České republice nesnilo ani v těch nejčernějších scénářích.

Polskem otřásá smrt teprve třicetileté těhotné ženy, matky, kterou odmítli lékaři ošetřit navzdory komplikovanému těhotenství, a ona následně zemřela na sepsi.

„Obáváme se, že hrozí sociální krize, která tu desetiletí nebyla,“ řekl v rozhovoru pro DVTV Daniel Hůle z Člověka v tísni v reakci na zvýšení cen energií.

Změnit KSČM s jejími stávajícími strukturami, názvem i způsobem uvažování bude pro Kateřinu Konečnou náročné. Otázkou ale je, jestli KSČM česká politika opravdu potřebuje.

Zdá se, že jsme se nepoučili – navzdory jednomu z nejhorších průběhů epidemie covidu-19 na světě, zbytečnému počtu tisíců mrtvých a bezohlednému přetížení nemocnic.

Radovat se, že poprvé od roku 1989 nemáme „komouše“ ve sněmovně, je velmi krátkozraké. Jejich voliči a voličky stejně jako voliči sociálních demokratů nezmizeli.

Na vlastní byt je u nás potřeba průměrně dvanácti hrubých ročních platů, a to za předpokladu, že se neinvestuje do ničeho jiného.

Jedno procento nejbohatších vlastní 36 procent majetku v ČR. Pouhých zhruba sto lidí, tedy 0,001 procenta populace, pak vlastní celých 16 procent z celkového majetku.

Do voleb zbývá měsíc a ani pro jednu z koalic nevypadají čísla dobře. Shazovat tuto skutečnost na voliče je laciné a velmi nebezpečné. Problém skutečně leží v opozici.