Apolena Rychlíková

Problém s nezájmem o politiku je u těch mladých lidí, kteří se cítí zatracovaní, možná i zbyteční. Jsou to ti, kteří svou jedinou budoucnost vidí v práci za minimální mzdu.

Inflace v České republice je čtvrtá nejvyšší v rámci Evropské unie. Podle šetření Českého statistického úřadu panují u spotřebitelů obavy o to, kam ještě letos poroste. 

V bytové nouzi se nachází 35 až 62 tisíc domácností, kde vyrůstá 20 až 51 tisíc dětí. Dalších 130 až 190 tisíc domácností se 100 tisíci dětmi ohrožuje ztráta bydlení.

Spolu se zrušením „kojeňáků“ došlo k navýšení odměn pro pěstouny nebo Klokánky. I když by reforma mohla být ještě progresivnější, představuje skutečný posun k lepšímu. 

Ve sněmovně čeká návrh z dílny SPD. Lidé pobírající příspěvky na bydlení o ně budou moct přijít, a to až na šest měsíců. Důvody odebrání jsou přitom úplně absurdní.

V předvolební kampani většina stran nijak nereflektuje rok a půl s pandemií. Míra ignorance politiků je zarážející. Ukazuje, že ze zkušenosti s pandemií jsme se nepoučili.

Jeden z největších mýtů kolem české politiky a české společnosti praví, že jsme „rozděleni“ na dva nesmiřitelné tábory. Tato představa pracuje s binárním pojetím politiky.

Na rozdíl od jiných stran ČSSD ve volebním programu píše o příjmové stránce státu. Bude totiž záležet, na koho náklady za krizi i rozpočtovou díru dopadnou a s jakou silou.

Lidé se závislostmi na drogách jsou v české společnosti dlouhodobě démonizováni a mnohdy dokonce dehumanizováni. Drogy (mimo kokain) tak dělají z lidí někoho méněcenného.

Když se výzkumníci z projektu Život během pandemie zaměřili na nárůst středně těžkých depresí způsobených covidem-19, ukázalo se, že nejhůře jsou zasaženi dospívající.