Bahno Prahy: provizorní domky bez vody a kanalizace. Jak se žilo v nouzových koloniích první republiky?

16. prosinec 2022
Mozaika

Největší audioportál na českém internetu

Domek v obecní kolonii u Jinonic v Praze, 1931 | Foto: ČTK

Přehrát celý seriál (10 z 10 dílů)

1. díl: Bahno Prahy – historie nouzových kolonií

2. díl: Nouzová kolonie Na Krejcárku

3. díl: Kolonie Za Horou

4. díl: Kolonie Čína a Za Aero

5. díl: Vzpomínky na Čínu

6. díl: Chudinská osada Nouzov

7. díl: Jak se žije na Nouzově

8. díl: Nouzová kolonie Na Kotlasce

9. díl: Kolonie Pod Bohdalcem

10. díl: Kolonie na Pankráci

Není to tak dávno, co Praha měla své chudinské kolonie. Některé z nich se dochovaly dodnes, většina ale zanikla v 60. a 70. letech. Nouzové kolonie mapuje projekt Davida Platila nazvaný Bahno Prahy. „Nemá to vyznít urážlivě, název odkazuje na knihu Pražské bahno Karla Ladislava Kukly. Píše v ní, že když v koloniích, kde byly nezpevněné cesty, zapršelo, stalo se z nich bahno Prahy,“ vysvětluje na úvod David Platil.

Na území Prahy bývala zhruba stovka nouzových kolonií, více či méně zachovaných jich je asi dvacet. Největší komplexy najdeme na pomezí Hloubětína a Hrdlořez nebo v Libni, nicméně, asi nejznámější jsou kolonie Na Bohdalci a Na Slatinách, kde dodnes stojí i původní provizorní stavby. Většina kolonií ovšem zanikla, další se proměnily v zahrádkářské kolonie a jiné byste dnes jen stěží poznali.

V někdejší kolonii Za Horou, budované v letech 1925 až 1926, dnes stojí klasické rodinné domy. „Dodnes tu ale vidíme zelené cedulky s provizorními čísly. Označovaly domy, které nebyly určeny k trvalému bydlení. Navíc, rozmístění domků vznikalo dost divoce, ulice nenavazovaly na tehdejší město a byla tu celá řada slepých ulic,“ popisuje David Platil.

První nouzové kolonie vznikaly jako zahrádkářské kolonie, třeba jako žižkovský Krejcárek. „Byl vybudovaný už v roce 1922 a kolonisté zde stavěli domky z cihel z bouračky, nejchudší domky byly jen ze dřeva,“ vypráví autor projektu Bahno Prahy. Krejcárek nakonec zanikl až v 70. letech, ovšem některé kolonie byly bourány brzy po svém vzniku, už ve 30. letech. „Například kolonie na Malvazinkách, která vznikla na městské skládce,“ dodává David Platil.

V Číně jsme měli všechno

Mezi desítky zaniklých kolonií patří i Čína na pomezí Vysočan a Hloubětína, ve které vyrůstal Karel Zeman. Bylo mu třináct let, když se z Číny přestěhoval do panelákového bytu na nově postavené hloubětínské sídliště. „Byl to skok do velkého pohodlí, v Číně jsme se koupali v neckách, myli v lavoru, voda se ohřívala na kamnech. Ale bylo to naše loviště, periferie Prahy, takže jsme tam měli všechno – lesy, Rokytku, na které jsme se plavili na vorech a krách, hráz. Byl to život vesnických kluků a hrozně rád na to vzpomínám. Dneska tam nepřejdete silnici,“ vypráví Karel Zeman.

Další autenticky dochovanou kolonií je libeňská Kotlaska na kopci Hájek, kterému Bohumil Hrabal říkal pražský Montmarte. Najdete v ní dokonce i původní vagónový domek.

Jak dnes vypadá kbelský Nouzov, na kterém Jan Svěrák natáčel Obecnou školu a jak se dnes žije v domku z 20. let? A o které kolonii napsal Karel Čapek povídku Na Rafandě? Poslechněte si celý seriál o prvorepublikových nouzových koloniích na území Prahy.

autoři: Alena Rokosová , Tomáš Vodňanský

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.