Bělorusko bude nuceno platit více za ruský zemní plyn

Pokud si snad Alexandr Lukašenko myslel, že jako dnes nejbližší spojenec z tzv. blízkého zahraničí bude moci i nadále ruský zemní plyn odebírat za dosavadních 46,68 USD za 1000 m krychlových, krutě se mýlil. Přestože Bělorusko tvoří s Ruskem už deset let imaginároní svazový stát, pokud jde o plyn, dostává se do stejné kategorie odběratelů, jako Juščenkova Ukrajina.

Pohrůžka zvýšit ceny zemního plynu i pro Minsk v běloruské metropoli zřejmě zapůsobila jako ledová sprcha. Viditelné signály z Moskvy byly v posledních dnech a týdnech víc než příznivé. Ruský prezident Vladimir Putin patří mezi pouhé tři světové státníky, kteří Lukašenkovi k vítězství v nedávných běloruských parlamentních volbách gratulovali. Putin se dokonce pochvalně zmínil i o jejich průběhu, přestože demokratický svět jednoznačně trvá na tom, že byly zfalšované. Proč tedy najednou tak dramatická proměna?

Analytik světové těžby ropy a plynu Adam Landes soudí, že Gazprom chce využít zvýšení ceny ruského zemního plynu k tomu, aby získal plnou kontrolu nad jeho přepravou. Tento předpoklad v podstatě potvrzuje i člen vedení Gazpromu pan Alexandr Rjazanov, který říká. Citujeme: "Kompromisu v otázce ceny lze dosáhnout v případě, že se Gazprom stane akcionářem distribuční sítě cílové země našich dodávek. " Konec citátu.

Jinak řečeno - Gazprom chce nejen kontrolovat tranzitní plynovovdy, ale v tomto případě získat i přímý přístup k deseti milionům běloruských odběratelů. Ukrajina v plynové válce s Ruskem stejný požadavek odmítla.

Toto vskutku nečekané nepříliš přátelské gesto Kremlu vůči vítězi běloruských prezidentských voleb - a že jde právě o kremelské gesto, o tom není pochyb, protože největší plynařská společnost světa Gazprom je jednoznačně kontrolována ruským státem - přirozeně nutí k řadě spekulací.

Téměř všechny se přitom týkají především odiózní postavy běloruského diktátora. Ten se plných osm dní po svém vítězství ve volbách vůbec neobjevil na veřejnosti. Světová média vyslovila názor, že Lukašenko je ve stresu, protože nečekal tak silný odpor opozice. Přestože 83 procent voličských hlasů by v normální demokratické zemi znamenalo drtivý triumf, v běloruských poměrech to zřejmě neplatí. Staronový prezident se ve zmíněných osmi dnech mohl docela dobře zabývat tím, kdo patří k oněm 17 procentům lidí, kteří pro něj nehlasovali, a nakolik může ono procento vzrůst za dalších pět let jeho vlády. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že Lukašenkova moc dostala signály o chystaném zvýšení cen ruského plynu už dřív a horečně propočítávala, co to pro běloruskou víceméně socialistickou ekonomiku bude znamenat.

Lukašenko sice doma zvítězil - a teď ponechme stranou způsob, jakým svého vítězství dosáhl - ale pro Evropu se hrdinou posledních prezidentských voleb stal opoziční předák Aljaskandr Milinkevič, který se v minulých dnech vydal na triumfální tažení demokratickou Evropou. Trojnásobný běloruský prezident si naproti tomu jen dále posílil postavení evropské i světové persony non grata číslo jedna.

V tuto chvíli se můžeme jen dohadovat, zda tvrdé ekonomické opatření Moskvy vůči Minsku je opravdu výlučně ekonomického rázu, nebo zda jde o první vážné varování, že Lukašenkovy diktátorské praktiky budou nakonec nepřijatelné i pro image Ruské federace. Ostatně jak už jsme na naší stanici několikrát zdůraznili, řada západních analytiků se domnívá, že úspěšná běloruská barevná revoluce může mít jediného inspirátora, a tím je Vladimir Putin. Zní to možná trochu senzačně, ale je to plně myslitelné, ba víc než pravděpodobné.