Beslan po třech letech

Poté následovala zmatená osvobozovací akce, na níž se nepodílely jen přisunuté zvláštní jednotky severoosetské a federální policie, ale také sami beslanští občané. Během zteče školy byli sice pobiti téměř všichni teroristé a osvobozena většina rukojmích, ale v troskách školy zůstalo 334 mrtvých, z toho 186 dětí.

V den výročí zahájení útoku, tedy v sobotu 1. září, rodiče zahynulých dětí a pozůstalých po dalších obětech uspořádali v troskách zatím neopravené školy tichou vzpomínku na zesnulé. Před fotografiemi všech mrtvých dětí se všichni jistě zároveň zamýšleli nad tím, co se od té doby ve vyšetřování celé této hrůzné tragédie pohnulo kupředu. Dlužno předem poznamenat, že mnoho toho není.

Beslan v sobotu navštívili dva vysocí státní hodnostáři - předseda dolní sněmovny ruského parlamentu, Státní dumy, Boris Gryzlov, a také tzv. politický představitel prezidenta Ruské federace pro Jižní federální okruh Dmitrij Kozak. Ti se sešli s delegací výboru Beslanské matky v čele s jeho předsedkyní Susannou Dudijevovou a vedli spolu neveselý, místy velmi rozčilený dialog, v němž vlastně nezaznělo vůbec nic nového. Paní Dudijevová především položila zásadní a již mnohokrát opakované otázky. Hlavní z nich zní takto: Jak je možné, že přestože ruské i severoosetské bezpečnostní orgány měly prokazatelně už 24. srpna 2004, tedy týden před útokem, informaci o tom, že něco podobného se chystá, jen "přijaly opatření", ale přímo nakonec nijak nezasáhly?

Gryzlov i Kozak stereotypně odpovídali, že viníci budou docela jistě dopadeni a po zásluze potrestáni. Ukázalo se dokonce, že federální orgány chystají ve vojenském prostoru nedaleko Moskvy přesnou rekonstrukci celé osvobozovací akce, která by měla dosavadní (většinou důkladně tajené) výsledky vyšetřování dále upřesnit. Závěry z této rekonstrukce by měly být známy počátkem příštího roku.

Beslanské matky se rovněž dožadovaly vysvětlení, proč Státní duma ve svém rozhodnutí z 22. září 2006 schválila rozsáhlou amnestii, a to nejen pro severokavkazské ozbrojence, kteří tuto a další podobné teroristické akce chystali a prováděli, ale i pro ty představitele bezpečnostních složek, kteří o nich věděli, a přesto jim nedokázali zabránit. Na to Gryzlov odpověděl, že v rámci severokavkazského mírového urovnání byl tento krok nezbytný. Což se ovšem beslanským pozůstalým jen těžko vysvětluje. Dmitrij Kozak k tomu dodal, že při Generální prokuratuře Ruské federace už funguje zvláštní vyšetřovací výbor, který se událostmi v Beslanu rovněž bude zabývat. Paní Dudijevová na tuto informaci odpověděla logickou otázkou, k čemu další výbor, když jsou tu vyšetřovatelé, kteří se celou kauzou zabývají už skoro tři roky. Také na takovouto otázku se odpověď hledá jen stěží.

Také na nepříliš navštívěných vzpomínkových tryznách Petrohradu a v Moskvě bylo z mnoha stran konstatováno, že státní moc má sice zřejmě informací dost a dost, ale problém je v tom, že do světa pouští jen ty, které jí nemohou uškodit. A to je přirozeně málo. To ostatně na moskevské vzpomínkové akci zdůraznil i poslanec Státní dumy Jurij Saveljev, který provedl své vlastní vyšetřování. Tento zákonodárce tvrdí, že bezpečnostní služby s informacemi zacházejí vyloženě účelově a dokonce manipulativně.

Co k tomu dodat? Domácí i zahraniční média připomínají, že Vladimír Putin navštívil za celé ty tři roky Beslan jen jednou, těsně po tragédii. Teď sice v souvislosti se začátkem školního roku památku tragicky zesnulých připomněl v jednom astrachaňském gymnáziu, ale to bylo všechno. A ještě jedna nepříliš potěšitelná zpráva: Právník Tejmurat Čedmežov, který po celou dobu zastupoval výbor Beslanské matky, se tohoto úkolu napříště vzdává: Po celý srpen dostával anonymní pohrůžky, že přijde o život. V kauze Beslan tedy ani tři roky poté prakticky žádná změna.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .