Beslan - výročí
Hlavním místem vzpomínkových aktů je osudová tělocvična beslanské školy číslo jedna, do níž 32 ozbrojenců tisícovku rukojmích ze řad školáků i jejich dospělých příbuzných přesně před rokem nahnalo. Tělocvična po nepříliš zdařeném útoku zvláštních bezpečnostních a vojenských jednotek shořela a dnes do jejích zbytků přicházejí pozůstalí, kteří sem přinášejí květiny a plastikové lahve s vodou - symbol utrpení malých dětí, na jejichž životy nebrali ohled jak jejich nemilosrdní věznitelé, tak bohužel ani jejich potenciální osvoboditelé.
Beslanská tryzna, která by měla vyvrcholit v sobotu třetího září přesně ve chvíli, kdy byl zahájen útok na tělocvičnu, je zdůrazňovaně neoficiální. Vysocí federální úředníci sem nepřijedou nejen proto, že nejsou zváni, ale především proto, že nejsou schopni a možná spíš ochotni poskytnout odpovědi na otázky Beslanských na to, proč musela osvobozovací akce stát tolik životů nevinných lidí, z nichž většině nebylo ani patnáct let.
Možná i proto, že 31 ze 32 teroristů bylo během zásahu federálních jednotek na místě zabito, hněv obyvatel Beslanu nemíří dnes na adresu těchto bezprostředních vrahů nevinných dětí, ale na adresu federální moci. Otázky, které Beslanští již rok kladou, jsou stále tytéž: Jak je možné, že tak velké komando bez jakýchkoli překážek proniklo až na dvůr školy číslo jedna? Jak je možné, že si bezpečnostní složky teroristů nevšimly, přestože Severní Kavkaz je s ohledem na stále nekončící čečenský konflikt vojensky a policejně jednou z nejstřeženějších oblastí Ruské federace? Jak je možné, že tzv. osvobozovací zásah vedly zúčastněné jednotky i zbraněmi, které pro podobnou akci v žádném případě určeny nejsou - například plamenomety a pancéřovkami, jejichž vystřílené tubusy zůstaly ležet přímo na místě?
