Bez jádra to půjde těžko,
říkají si Litevci, a mají pravdu. Bývaly časy, kdy ignalinská elektrárna vyráběla téměř všechen proud v zemi a dokonce I během provozu jediného z dvou reaktorů to byla přinejmenším polovina. Litevci o evropském požadavku věděli od samého počátku a od samého počátku s ním z pochopitelných důvodů nesouhlasili.
Černobylské trauma se však nad celou Evropou vznáší dál a evropské rozhodnutí, jež je v Litvě považováno spíše za nerozumný diktát, prostě vstoupí v platnost. Přestože Ignalina byla několikrát modernizována, její dva reaktory jsou černobylského typu RMBK 1500 a elektrárna se tak pod unijním patronátem podobně jako bulharský Kozloduj jednoduše dostala na ošklivec.
Tato jaderná elektrárna se začala stavět v roce 1975 a o pět let později už byly oba reaktory v provozu. Vznik elektrárny podpořil také růst města Visaginas, které je mimochodem obdobou jiných sovětských monoměst a které po uzavření elektrárny čeká velmi nejistý osud. Tři dlouhé městské třídy, jež kříží asi 10 příčných ulic, tvořených uniformními paneláky, poskytují obydlí skoro 25 tisícovkám lidí, kteří většinou přijdou o práci. Zajímavé je, že značné procento zaměstnanců elektrárny tvoří Rusové, mezi nimiž sousloví Evropská unie zní málem jako vulgarismus. Litevská nejvyšší místa se sice do poslední chvíle snažila uzavření elektrárny oddálit, ale to se nepodařilo - nic platné nebyly ani poukazy na krizi, any výstrahy, že Litva bude enegreticky ještě závislejší než dřív, a to v případě unijní země rozhodně není dobrá zpráva.
Jak tedy má být tento víc než citelný výpadek nahrazen. O překlenutí nárazu, jež bude trvalá odstávka elektrárny znamenat, se má postarat několik elektráren klasických a také intenzivnější využívání solární energie. V prvních případě ale bude palivem ruský zemní plyn a v případě druzhém jde o odvětví, které na vyšší vyrobní výkony čeká a dosti dlouho ještě čekat bude.
Jaká se tedy nabízejí trvalejší řešení? V plánu je nová jaderná elektrárna, již by společně vybudovaly všechny tři pobaltské země. Pomoci by údajně mohl další finský jaderný blok, osazený evropskou technikou. Toto vše je však uhdba budoucnosti vzdálené přinejmenším několik let. Do té doby Litvu - zejména v prvních měsících, než si na ztrátu ignalinské energetické kapacity zvykne - žeka hospodářský pokles, který bude v současné situaci zřejmě ještě hlubší než byl ten po odstávce prvního ignalinského reaktoru v roce 2004.
Unijní rozhodnutí o Ignalině je zkrátka v každém případě na pováženou, zvlášť když starý kontinent bude podobně jako zbytek světa už v následujícím období fosilní paliva trvale nahradit jiným energetickým zdrojem. Že to v nejbližších 50-100 letech bude především elektřina z jádra, o tom už dnes téměř není pochyb.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
