Budou sedět, až zčernají

Toho se měli dopouštět tím, že z dceřiných těžebních společností své dnes již prakticky zlikvidované firmy Jukos, odčerpávali peníze, které pak "prali" v neziskové organizaci Otevřená společnost.

Právník Jurij Šmidt toto obvinění okamžitě označil za "šílené" a řekl, že 23 miliard dolarů by nedokázal ukrást "nikdo, nikdy a nikde". Šmidt se domnívá, že moc se jednoduše chce zmocnit i zbytků majetku samotného Jukosu, protože Chodorkovskému už dnes nepatří skoro nic. List Kommersant upozorňuje, že oba muži tentokrát nejsou viněni z daňových podvodů, ale rovnou z praní špinavých peněz. Podle těchto novin se tak děje proto, aby oba dostali těžší paragrafy, protože za vyhýbání se daňové povinnosti by podle ruských zákonů mohli dostat buď pokutu nebo podmíněný trest. Zato za praní špinavých peněz by je čekalo 10-15 let takříkajíc natvrdo. Nu a protože podle ruských zákonů se jednotlivé tresty nesčítají, ale platí vždy ten nejvyšší, rozhodně by se nemohlo přihodit, to co někteří uprostřed tohoto roku očekávali - totiž že tito dva bývalí obchodní partneři by požádali o prominutí zbytku trestu, což je hypoteticky myslitelné. Kremelská moc v čele se svým pánem si ovšem zcela viditelně přeje, aby Chodorkovskij i Lebeděv seděli ještě přinejmenším celý rok 2008, kdy proběhnou s napětím očekávané prezidentské volby, při nichž by mělo dojít ke střídání stráží. Sečteno a podtrženo to znamená, že s novým, vyšším trestem by si oba velkopodnikatelé neboli oligarchové mohli o nějakém propuštění z výkonu trestu nechat jenom zdát.

Neumím si představit, který ruský soud by podobné žádosti obou vězňů vyhověl, ale Kreml chce mít zřejmě naprostou jistotu, že Chodorkovskij a Lebeděv budou po celou dobu blížící se předvolební kampaně i během voleb samotných spolehlivě uklizeni v krasnokamenském lágru při čínské hranici.

Pro tento výklad svědčí ještě jedna docela zajímavá věc: Právě v těchto dnech Vladimír Putin zrušil Radu pro boj s korupcí, v jejímž čele od roku 2003 stál další muž v nemilosti, bývalý ruský premiér Michail Kasjanov. Ten se totiž netajil tím, že by se v roce 2008 chtěl stát prezidentským kandidátem. Četní ruští novináři označují tento prezidentův krok za poslední Kasjanovovo zapuzení, což asi nebude daleko od pravdy.

Jak soudí známý ruský politolog Boris Makarenko, Michail Chodorkovskij svým neústupným vzdorováním kremelskému nátlaku a volbou martýrského pobytu ve vězení kremelské kruhy naprosto zmátl, protože ty na něco takového nejsou prostě zvyklé. Proto ona úzkostlivě pečlivá příprava parlamentních i prezidentských voleb, v níž se počítá i s nebezpečími opravdu jen chimérickými.

I kdyby Michail Chodorkovskij a Platon Lebeděv byli letos v druhé polovině roku z dosavadního výkonu trestu předčasně propuštěni, na hladkém chodu státní mašinérie, odhodlaně mířící k obojím volbám, by změnit nedokázali naprosto nic. Vladimiru Putinovi i jeho okolí se nade vší pochybnost podařilo ruským voličům dokázat přednosti autoritativní moci před chaotickou a nefungující jelcinskou pseudodemokracií z let 90. Skvělé hospodářské výsledky jsou každému zjevné a je docela jednoduché řadovému Rusovi vysvětlit, že se tak mimo jiné děje právě proto, že alespoň někteří z těch, kdož národní bohatství v minulém desetiletí rozkradli, sedí dnes za mřížemi. A že když tam budou sedět dál, bude to jen dobře. Poněkud zrůdná logika, ale jak vidno účinná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .