Buridanova ČSSD
Známá Buridanova bajka líčí tragédii jednoho osla, který se před dvěma kupkami sena nedokázal rozhodnout a nakonec zemřel hlady. Podobně se bude zítra rozhodovat na ústředním výkonném výboru Česká strana sociálnědemokratická. Bude volit mezi dvěma možnostmi programu - tradičním a spíše liberálním. Také sociálním demokratům hrozí nebezpečí z prodlení. Nezemřou snad hlady jako slavný osel, ale mohou katastrofálním způsobem ztratit příští parlamentní volby. Čím později se rozhodnou, tím méně času budou mít přesvědčovat voliče, ž e svůj nový program myslí vážně.
Skeptici, nebo lidé, kteří nemají sociální demokraty rádi, říkají předem, že před ohlášenou katastrofou není záchrany. Při boji o českou levici už definitivně ztratili hřiště proti komunistům. Posunout se víc napravo je pro ně prakticky nemožné. Jsou totiž zvyklí utrácet a když se budou snažit o úsporné reformy, které by navíc podporovaly podnikatele, nemohou věřit ani sami sobě.
Samotní sociální demokraté musí takové hodnocení rezolutně odmítnout. Mají proto jeden nepochybně platný argument: jsme jedinou nekomunistickou levicovou stranou a na to nějaké hlasy vždy dostaneme. Méně samozřejmý už je jiný postoj: podobně jako sesterské strany v Německu, Británii, nebo skandinávských zemích můžeme oslovit střední třídu profesionálů a drobných podnikatelů.
Sociální demokracie dosud byla stranou pracujících s úzkými vazby na velké podniky a na odbory. Byl to skutečně velmi tradiční postoj, který ještě víc prohloubil nedávný předseda Vladimír Špidla. Zdůrazňoval, že strana musí hájit především zájmy těch nejchudších, těch, kteří si nedokážou sami pomoci. ČSSD se tak stala stranou všemožných sociálních programů, které navíc prováděla mimořádně zbyrokratizovaná státní správa.
Špidla odešel, když se ukázala jeho politika jako naprosto nerealistická. Sám musel připustit, že není možné stále zvyšovat státní výdaje a přistoupil na úspornou reformu veřejných financí. Začaly se škrtat dávky, mluvit o propouštění v úřadech. Straníci jeho nedůslednost nechápali a on ji nedokázal vysvětlit. Proto přišel o podporu a musel rezignovat.
Novému vedení strany v čele s Grossem dlouho trvalo, než si uvědomilo, že je třeba změnit politiku. Gross se zprvu zkoušel vrátit do doby, než Špidla podlehl realitě prázdného rozpočtu. Výsledkem snahy ale byly jen dva nepřesvědčivé populistické kroky - zavedení novomanželských půjček a obrana nemocnic před takzvanou privatizací. Reálný význam to nemělo a veřejnost snahu odmítla v listopadových volbách do krajů.
Tehdy zkusili sociální demokraté na Špidlův krach reagovat jiným způsobem. Změnu shrnuje maxima Grossova významného poradce Oto Novotného: Není možné si myslet, že každému pomůžeme sociálními dávkami a všechno ostatní už bude dobré. Problém je totiž v tom, že sociální dávky se dají zneužívat.
Namísto toho, říká Novotný, je potřebné dát každému šanci, aby rozvíjel své dobré vlastnosti. Potom se nepochybně pomoc společnosti vrátí.
S takovou základní myšlenkou může sociální demokracie oslovit i střední třídu. Může přitom také leccos ve stávající společnosti napravit, protože politické reprezentace dosud střední třídu - tedy občany, kteří mají dost sebeúcty, aby se starali sami o sebe - naprosto přehlížela. Jde to ukázat na příkladě mladého třicetiletého člověka, který vydělává dvojnásobek průměrného platu. Jenže víc než třetinu z něho dá za byt a pokud by se chtěl oženit, bude z platu jen těsně nad průměrem živit kromě sebe ještě ženu a dítě. Takový člověk se snaží, chce mít a vychovávat děti, jenže když ho veškeré překážky neodradí
