Byznys po česku
jmenuje se článek, akcentující to, co významný český podnikatel v Rusku za půldruhé desítky let dokázal. Ten během poslední ruské velké krize z roku 1998, kdy hodnota rublu přes noc klesla třiapůlkrát, z Ruska odešel a dodnes tvrdí, že tehdy přišel o půl miliardy dolarů. Poučil se však a během krize současné jeho skupina PPF naopak své investice na ruském území zvyšuje.
Jak se zdá, nejpodstatnějším podtónem celého článku, který, a to je v podobných případech nezvyklé, zabírá víc než jednu tiskovou stranu, je podiv: Jak je možné, že ten Čech si tady u nás dělá málem co chce? Bohaté zkušenosti a snad i jiný náhled na velkopodnikání než je v Rusku běžný, ho ale staví do role téměř, ne-li úplně rovnocenného soupeře lidí typu Olega Děripasky - samozřejmě s tím rozdílem, že český velkopodnikatel se jen těžko dočká podpory nejvyšší, jaké se dostává takovým ruským oligarchům, kteří nehodlají Kremlu překážet jako svého času lidé typu Berezovského či Chodorkovského.
Jak ve zmíněném článku říká jeden nejmenovaný Kellnerův ruský poradce, když tento muž s pár svými spolupracovníky v roce 1993 do divoce kvasící ruské voucherové privatizace vstupoval a říkal, že tu chce uplatnit zkušenosti s naší kuponovkou, nikdo ho nebral vážně. Přesto se začal nenápadně prosazovat a nebýt strašlivého propadu rublu již zmíněného 17. srpna 1998, zřejmě by dnes byl ještě dál než je v současné době. Zajímavé je, že i poté si ale v Rusku ponechal také obchod s cementem. Na počátku 90. let bylo v Rusku hodně malých cementáren, které Kellner skoupil a spojil. Podle ruských finančních odborníků mu na to stačilo asi 10 milionů dolarů. Když je prodal, získal prý desetinásobek. Skupina PPF tento ruský analytický odhad nekomentuje.
Když se v roce 2001 Kellner do Ruska vrátil, koupil si malou banku, pohybující se kdesi v polovině sedmé stovky tamních finančních domů, a tu přebudoval na Home Credit and Finance Bank. Ta se pak během pouhých dvou let dostala do první stovky ruských bank s aktivy ve výši skoro osmi miliard rublů a s úvěry kolem pěti a půl miliardy. Podnikání v oblasti bankovnictví Kellnera přivedlo i k získání maloobchodního řetězce Eldorádo s 1150 prodejnami. Řetězec s ročním obratem 5 miliard dolarů prý koupil za pouhé půl miliardy. Jeho současná cena se dnes odhaduje asi na půldruhé miliardy dolarů. K nejnovějším podnikatelským iniciativám Petra Kellnera v Rusku patří kapitálový vstup do jedné ze tří největších ruských pojišťoven Ingosstrach. Přesně před rokem pak společně s ruskými partnery Mamutem a Nessisem koupili 70 % firmy Polymetal a česká společnost se tak stala majitelem téměř čtvrtiny největšího ruského subjektu, těžícího stříbro.
Podnikání na ruském trhu samozřejmě vyžaduje zcela specifickou znalostní a bezesporu i psychologickou výbavu. Tu Kellner i jeho lidé bezesporu mají - jinak by v Rusku nebyli tak úspěšní, i když takovýto úspěch samozřejmě může mít i jiné, jen těžko odhalitelné aspekty. Ať už to ale je, jak chce, příklad Petra Kellnera v době, kdy se kdekdo v České republice obává, aby Rusové za své petrodolary celou naši malou zem neskoupili, dokazuje, že alespoň v jednotlivých případech to může být i obráceně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
