Čečenské volby
Přestože čečenská ústava počítá z hlediska Moskvy se vším, tedy i s pasivní rezistencí obyvatelstva, a parlamentní volby jsou platné, i když se jich zúčastní pouhá čtvrtina voličů, oficiální protokoly ze včerejších čečenských voleb do nejvyššího zákonodárného sboru této republiky uvádějí čísla mnohem impozantnější.
Podle úředních statistik se těchto voleb po sečtení hlasů ve více než polovině volebních okrsků zúčastnilo 66 procent voličů. 61 procent lidí, kteří k volbám přišli, údajně volilo prokremelskou stranu Jednotné Rusko, podstatně menší počet voličů se pak měl rozhodnout mezi ruskými komunisty a Svazem pravicových sil. K volebním urnám přistoupilo i přes třicet tisíc ruských vojáků, kteří jsou hlavní oporou loutkového režimu v Grozném a kteří před odvolením i po něm dozírali na to, aby se během voleb nic neblahého nestalo. Alespoň to naštěstí vyšlo a separatistickým rebelům se zřejmě nikde nepodařilo úřady vytoužený klidný a spořádaný průběh voleb narušit.
Velkou spokojenost s průběhem i výsledky voleb vyjádřil i ten, jemuž na podobném voličském rozhodnutí, ať už ho bylo dosaženo jakkoli, záleželo možná ze všech nejvíc - ruský prezident Vladimir Putin. Podle něj nedělní parlamentní volby "uzavřely proces obnovení ústavního režimu v této konfliktní jihoruské republice". "Voliči ukázali, že je nikdo nezastraší," řekl podle agentury AFP prezident. Méně spokojen už byl zpravodaj Rady Evropy pro Čečensko Andreas Gross. Ten v neděli v Grozném mimo jiné zpochybnil samotnou legitimitu voleb. Skutečná moc v Čečensku podle něj není založena na demokracii. Politického procesu v regionu by se měli účastnit i separatisté, dodal Gross, který současně vyzval k jednání u kulatého stolu.
Jak vyplývá ze závěrů lidí, kteří do čečensko-ruského mocenského zákulisí skutečně vidí, zcela prakticky je nejdůležitějším konkrétním výsledkem voleb něco jiného. Bez ohledu na svou stranickou příslušnost a své politické sympatie stáli v čele všech kandidátek lidé, kteří jsou bezvýhradně oddáni Ramzanu Kadyrovovi, synovi bývalého čečenského prezidenta, zavražděného loni při oficiálních oslavách 9. května v Grozném. Čečenské parlamentní volby tedy ukázaly, že nejmocnějším mužem proruského Čečenska dnes není prezident Alu Alchanov, ale právě vicepremiér Kadyrov, který se pro svůj věk přímým nástupcem svého otce v prezidentském úřadu stát nemohl. Kadyrov mladší dnes patří k nejobávanějším lidem v Čečensku - zejména díky tomu, že velí někdejší prezidentské ochrance. Tyto jednotky se nepodřizují nikomu jinému, než právě jemu.
Výsledek čečenských parlamentních voleb tedy ukazuje, kdo je pro Moskvu jako faktický muž číslo jedna nejvýhodnější: je to člověk, který normalizaci a pacifikaci poměrů v Čečensku dokončí čečenskýma rukama, využívajícíma ruských metod. Není na tom nic divného - když se v tomto případě bezohledně pragmatický Vladimir Putin rozhodl, že čečenský odpor potlačí silou, jiné tzv. čečenské řešení mu vlastně ani nezbývalo.
Jiná věc je, že rozhodnutí čečenských voličů podrobit se vůli Moskvy bude s největší pravděpodobností opravdu většinové. Válka trvá s přestávkami už téměř jedenáct let a nejtypičtější pro obyčejného Čečence bude zřejmě názor staré ženy, která včera v podvečer reportérovi BBC řekla: "To je jedno, kdo bude vládnout, hlavně aby už byl klid."
Kruh se tak uzavírá: Po euforii počátku 90. let po vyhlášení Dudajevovy Ičkerije, po faktickém vítězství povstalců v roce 1996, které v zájmu ukončení masakrů za ruskou stranu podepsal v Chasavjurtu generál Alexandr Lebeď, přišlo konečné trauma. Vladimir Putin samozřejmě neopakoval Stalinovo konečné řešení v podobě deportace celého národa z roku 1944 - to by dnes ani dost dobře nešlo - ale od roku 1999 tvrdě trval na silovém řešení. Nedělní čečenské volby ukazují, že jeho vize byla sice cynická, ale z jeho vlastního hlediska správná. Tím spíš, že dnes už ho za ni ve světě ani nikdo nekritizuje.
