Černá můra Angely Merkelové

A dodala jízlivě: "Zřejmě uvnitř Unie vládne velká nervozita, zřejmě příliš mnoho z nich je fixováno na úřady. FDP namísto toho chce dosáhnout především dobrých výsledků pro Německo."

Unie se kupříkladu odmítá bavit o liberalizaci bezpečnostní politiky. Jejím tvůrcem v době velké koalice byl jejich ministr vnitra Wolfgang Schäuble. Liberálům jde o zrušení možnosti úřadů odposlouchávat telefonní hovory, možnosti kontrolovat internet a online prověřovat obsah konkrétních počítačů. Místopředseda unijní poslanecké frakce Wolfgang Bosbach jim oponuje poukazem na skutečnost , že dnes bojovat proti terorismu nelze za podmínek, které určovaly zákony v devadesátých letech. Naráží tak nepochybně na dobu, kdy liberálové v koalici s Unií byli naposledy u moci a naznačuje tak, že od té doby, kdy trávili čas v opozičních lavicích, ten čas patrně prospali.

Trnem v oku je liberálům hlavně možnost úřadů že mohou bezprostředně zkoumat obsah dat uložených na disku konkrétního soukromého počítače, tedy i obsah uložených mailových zpráv. Bavorská předsedkyně strany Sabine Leutheusser, o které se uvažuje jako o budoucí spolkové ministryni spravedlnosti, v rozhovoru pro Passauer Neue Presse je přesvědčena, že musí v zákoně dojít k takovým změnám, které povedou k posílení, jak sama řekla, "svobody a občanských práv". Podle ní zákony namířené proti působení teroristů opustily vymezené koryto, přelily se přes kraje břehů a zaplavily krajinu. Tomu liberálové ale hodlají zabránit. "Potřebujeme jednoduše jiného ducha ve vnitřní politice," poznamenal předseda mladých liberálů Johannes Vogel.

Není to jediný bod, který bude mezi nastávajícími koaličními partnery v německé vládě jádrem zarputilého sporu.

Liberálové šli do voleb se slibem, že sníží daně, zatímco politici v Unii jsou přesvědčeni, že v dané chvíli snižování daní není na pořadu dne. Za všechny to řekl ve volebním studiu německé televize bezprostředně po oznámení volebních výsledků křesťansko demokratický nestor Kurt Biedenkopf. "Není čas v době krize snižovat daně, pokud chceme současně výrazně zmenšit katastrofální zadlužení veřejných financí," řekl tehdy. Snižování daní je však politickou ikonou liberálů. Předseda Quido Westerwelle o něm mluví nepřetržitě mnoho let. Satirický týdeník televize ZDF, Toll, jej označil za německého Catoa. Stejně jako tento římský senátor končil každé své vystoupení větou - "a ostatně Kartágo musí být zničeno", Westerwelle prakticky každou svoji řeč už léta končí prohlášením, "a ostatně daně musejí být sníženy". Kurt Biedenkopf proti snižování daní v zásadě nenamítá stejně jako jeho straničtí kolegové. Pochybuje jen, že v době krize snížení daní přinese ten efekt, kterým se zaklínají liberálové po celém světě, totiž že do státní poklady nakonec přiteče víc peněz. Jejich maxima platí však jen v případě, že firmy vydělávají. O tom v dané chvíli křesťanští demokraté nejsou přesvědčeni.

Podobně je to v otázce minimální mzdy. V rámci velké koalice sice křesťanští demokraté zabránili zavést obecně platnou minimální mzdu, připustili však, že v určitých hospodářských odvětvích je minimální mzda na místě. Pro liberály je i tento postoj nepřijatelný. Podobně nepřijatelná jsou pro ně i dnešní pravidla, jak dát zaměstnanci výpověď. Požadují zde přirozeně výraznou liberalizaci. Představitel křesťansko demokratických odborů Karl-Josef Laumann na tento požadavek reagoval jednoznačně. Liberálové podle něj mají malou šanci cosi takového prosadit, a to, jak řekl doslova, "i kdyby se na hlavu postavili."

Černo-žlutá, pravicová koalice bude možná pro kancléřku Merkelovou znamenat černější noční můru, než byla ta, když vládla se protivníkem, se sociálními demokraty. Zatímco obě velké strany se totiž ve svých poltických postojích posouvaly tak, jak se v čase posouvala i politická skutečnost, liberálové, zdá se, po ta léta v opozičních lavicích, zamrzli kdesi na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.

Stroj času ale žel nevynalezli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .