Černo-žlutá koaliční smlouva

Překvapivě zjišťuje, že zejména v částech, které jsou pro německou politiku klíčové - Jak ven z hospodářské krize? Jak čelit rostoucímu zadlužení veřejných financí? Jak nově pojmout sociální stát, aby byl trvale udržitelný a současně do sebe vstřebal rostoucí nároky stárnoucí německé společnosti? - tak v těchto částech víc narazí na knížecí postoje, v lepším případě obohacené o zlatá pravidla, kterými se vláda v té oblasti hodlá řídit. Ani slovo však o konkrétních krocích a termínech, kdy žádoucího cíle chce dosáhnout.

Zlí jazykové v Německu tvrdí, že vágnost koaliční smlouvy je způsobena především faktickou nedohodou nad otázkou daní, otázkou financování zdravotní péče či zajištění lidí ve stáří. Všechna ta témata, kde nedohoda vládne, jsou proto ve smlouvě zmíněna, avšak jen v uvedené podobě.

Tento postup najdeme například v otázce daní.

Vzhledem k obtížné hospodářské situaci a rostoucímu zadlužení veřejných financí je samozřejmě i z ekonomického, nejen z politického důvodu nesmysl vyjít vstříc liberální mantře o nezbytnosti snižovat daně, opakované bez ohledu na okolnosti. Daně současný německý stát potřebuje nejen na financování svého provozu, ale také na postupné umořování dluhů, které narůstaly jak díky rostoucím nárokům sociálního státu, tak i díky sanacím bank v důsledku probíhající finanční krize. Koaliční partneři se alespoň dohodli na tom, že daně nebudou zvyšovat. Narážejí sice na odpor zemských vlád, které spatřují velké nebezpečí v nárůstu svých výdajů - na školství kupříkladu - aniž pro to dostanou odpovídající finanční kompenzaci.

Daně současně také nepoklesnou. Alespoň ne hned. I když i tady koaliční vyjednávači našli cestu, jak liberálům vyhovět navzdory tomu, že pokles daní znamená raketový vzrůst státního zadlužení. Našli pro to jistý účetní trik, avšak indiskrétní média jej dostala příliš brzo na světlo boží. Aby vláda mohla snížit daně a současně dluhové zatížení státního rozpočtu nestoupalo, chtěla je vyvést mimo státní rozpočet do zvláštního, účelově orientovaného fondu. Pro německého posluchače šlo nepochybně o novinku, která ho šokovala, zatímco pro nás je to stará vesta. V Německu triku, od kterého nově tvořící se vláda nakonec dočasně ustoupila, se začalo říkat stínový státní rozpočet, v Česku známe totéž pod pojmy konsolidační agentura, fond dopravní infrastruktury či fond bydlení.

Čtenář koaliční smlouvy by očekával zejména po silných slovech politiků v počátcích finanční a hospodářské krize, že základní směrování německé hospodářské politiky už nebude orientováno na růst pro růst, ale na růst trvale udržitelný, tedy růst více orientovaný na kvalitu života než na další prohlubování už tak rozsáhlého konzumního způsobu života. Jasné slovo tu v tomto smyslu nenajde. Snad jen při pečlivějším čtení může takový trend vysledovat z jednotlivých náznaků. Hlavně tam, kde je řeč o podpoře nových, energii a životní prostředí šetřících technologií.

Jedním z opravdu účinných způsobů, jak zvrátit nežádoucí demografický vývoj, projevující se stárnutím společnosti, je podpora rodiny s dětmi. Když čtenář srovná úspornější text, věnující se podpoře rodiny v reformě sociálního státu, známé jako Agenda 2010, se kterou přišel sociálně demokratický kancléř Schröder v roce 2003, s textem koaliční smlouvy, věnované rodině, tak se v neporovnatelně delším textu o mnoho víc nedozví. Spíš má pocit, že koalice od sociálních demokratů masivně opisovala.

Podobně je to se starými lidmi. Je dobré říct nahlas, jak tak činí koaliční smlouva, že starými se stávají daleko později, než se dnes má obecně za to, a že je potřeba toto povědomí změnit a otevřít tak seniorům možnost profesionálně se uplatnit i dlouho po šedesátce. Jenže toho si byl vědom už před sedmi léty kancléř Schröder.

Až bude dnešní vláda za čtyři roky bilancovat své reformní úsilí, možná nám vypočítá řadu výrazných posunů. Čtení dnešní koaliční smlouvy ve mně však vyvolává pochybnost: Půjde opravdu o výsledek působení černo - žluté koalice? Nebude to jen další důsledek reformní odvahy, kterou před sedmi léty měli sociální demokraté a zaplatili za ni následnými volebních prohrami?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .